Expedition Nordkinn 2015

Probudili jsme se do deště, Sváťa si na toaletě vysušil mokrý spacák a ve chvíli, kdy pršelo méně, jsme vyjeli. Po prvním dnešním trajektu padlo rozhodnutí, že jedeme do Stavangeru po silnici a ne trajektem. Po hodině a něco jsme zastavili o odchodu a chytali internet. Najedli jsme se, natankovali a celkově se zdrželi, jelikož v dešti se nikomu nechtělo jet. Zdrželi jsme se dokonce tak dlouho, až přestalo pršet a vysvitlo slunce, načež jsme okamžitě vyjeli a vrátili se k původnímu plánu - vynechat Stavanger a jít raději na Preikestolen. Vyplatilo se, chytli jsme krásné počasí. Po zkušenostech z Londýna jsme neváhali, zaplatili v automatu parkové 30 NOK a přilepili lístek průhlednou izolepou. Proti davům lidí jsme se po hodině a půl prodrali na skalní stěnu. Důkladně jsme vše zdokumentovali a po svačině vyrazili dolů, jelikož se obloha zatahovala. Před 8 večer jsme dojeli k trajektu. Hodina čekání uběhla strašně rychle. Znatelně se oteplilo, ale proti větru se stejně moc dobře nejelo. Před desátou večer Sváťa ladil půl hodiny přední světlo. Vyjeli jsme z vesnice a rozdělali tábor na odpočívadle. Plachtu jsme natáhli částečně na lavičku, částečně mezi Pincky.

Než jsem usnul, hustě drobně pršelo, než usnuli borci, pěkně se prý rozpršelo. Já pouze v noci zjistil, že pod hlavou mám mokrý spacák. Ráno nepršelo, nasnídali jsme se ovesnými vločkami a vyjeli proti mírnému větru. Asi po 2km jsme se napojili na hlavní cestu E39 do Kristiansandu. Chytli jsme vítr do zad a frčeli, co to šlo. Konečně byl trochu teplý den. Jednou jsem měnil svíčku, jinak jsme dojeli bez problémů do Lyngdal, kde jsme nakoupili domů marmeládu, natankovali a najedli se. Od obchodu REMA 1000 jsem se nerozjel, utrhly se mi další 2 tyčky ze spojky, zůstaly tam už jen 2 z 5, obě ohnuté a jedna nalomená. Po chvíli chození po městě nás chlápek z pneuservisu poslal cca 2km daleko, že tam něco bude. Půjčil jsem si od Krťouze pekáč a se Sváťou jsme vyjeli. Opět jsme hledali a jezdili po zavřených opravnách, až se mi poštěstilo a vjel jsem k otevřenému servisu silničářů. Hošan v mém věku tam sám ve velké hale montoval něco k hydraulice na asfaltovací mašině. I když neuměl perfektně anglicky, pochopil, o co nám jde. Po celou dobu opravy si nás nevšímal a dělal si to svoje, my zatím vrtali, brousili a přemýšleli, jak to správně udělat. Místo sváření původních tyček jsme přistoupili k variantě s pětkami šrouby, které se vloží místo tyček. Během vrtání jsem se od Martina dozvěděl, že máme 12 hodin na 70km, věřil jsem, že to dáme... Aby zespodu nedrhli, obrousili jsme je. Oprava nás stála jenom náš čas - tedy vlastně koupání, jelikož jsme museli změnit plán a nejet k pláži. Spojkový koš v Pinckovi přesto drhnul. Opět jsme obrousili šrouby a pod koš vložili podložku ze svíčky. Hurá, zalepit dekl, nalít olej, trochu poklidit a jedééém. Devátá večer se blížila. Cestou mě zaujali snad jen chlapíci, kteří na 15 min uzavřeli z obou stran cestu a vyřezávali stromy rostoucí ze skály nad silnicí. Před Kristiansundem začalo drobně pršet, protože trajekt nám jel ráno, bezstarostně jsme to zapíchli v budce na košíky před supermarketem. Tentokrát bez večeře.

Přes noc několikrát hustě pršelo, ale kluci to vymysleli tak, že na nikoho nekáplo. V 5 jsme vstali a chvíli potom vyjeli. Vjezd na trajekt proběhl rychle, jelikož jsme na něm byli už hodinu před vyplutím, mohli jsme si zabrat výhodná místa (u zásuvky). Expresní loď s námi plula rychlostí až 68 km/h! Jindy neplujeme rychleji než třicítkou. Na okraji přístaviště jsme se oblékli a vyjeli po staré cestě vedle dálnice. Prvních 150 km nám foukal silný boční vítr, chvílemi spíše do zad, chvílemi spíše proti nám. Upadl zadrátovaný výfuk a jednou mi Krťouz zmenšil předstih, pak už mi to letělo až do Německa, kam jsme přijeli ve čtvrt na 10. O necelou hodinu později jsme to zapíchli po natankování někde v poli.

Pršelo, vyjeli jsme v 9, zamotali jsme se kolem Kielu, ztratil jsem šroub z pravého víka motoru, což jsem poznal, že spojka nespojkuje. Vzápětí přijel Krťouz se šroubem. Zároveň jsem nasadil a zadrátoval výfuk. v Oldesloer jsme natankovali. Překvapilo mě, že v supermarketu ALDI neberou karty. Během toho, co kluci jedli kuře ze stánku jsem „for your jorney“ dostal 20€. Už musím vypadat hrozně. Naplánovali jsme trasu a vyjeli. Povolil se mi spojkový koš, jelikož se zlomil zajišťovací plíšek. Následně jsem zvyšoval hladinu. Za 30 km mi došel benzín, od Sváti jsem decku dostal a dohrkal 4km na benzínku, kde jsme přidali do plánu trasy Sokolov. Jeli jsme do půlnoci. Německo ke strašně rovinaté. Ustali jsme si před autobusovou zastávkou. Než jsem usnul, sledoval jsem, jak se k nám blíží bouřka.

Za chvíli jsme se přesunuli do zastávky, Sváťa ležel na prkně určeném k sezení, já s Krťouzem dole. Otevřenou stranu, do které nám foukalo, jsme zaplachtovali. Vzápětí se strhl liják. Blesky lítaly ze všech stran. Hrozná noc. Ráno už byl jen sem tam mrak, ale Pincek mi ležel na zemi. Vytekl olej i benzín. Naladil jsem spojku a po snídani jsem tak tak dohrkal k benzínce, kde jsem zjistil, že mám ulomenou i druhou stranu nosiče. Oprava kladivem, byla rychlá, jen jsem musel přesunout batoh na záda a spacák s oblečením do vykrojení. Sváťa zatím zkusil svíčku, co našel v hromadě vyhozených autodílů - nejelo to s ní. Na obloze se sem tam honily mraky, ale foukal dost silný vítr převážně proti nám. Po hlavních cestách jsme objeli Hale, Zeitz, Geru i Greiz. Když jsem viděl desítky větrných elektráren, došlo mi, že zde takhle silně fouká vítr často a hned tak nepřestane. Se zalehnutou dvojkou jsme po rovině pokračovali dál. Na jedné benzínce mi nevzali kartu - prý až od 10€, nenechali mě nabít si noťas a ani naše stroje pod střechou (když zrovna chvíli pršelo, se panu provoznímu nelíbily). Už chceme do Čech! Víc, než kdy jindy. Před hranicemi se cesta začala vlnit, stoupat i klesat. Domov jsme viděli tak moc rádi, že jsme se vyfotili u cedule Česká Republika na přechodu -Klingenthal - Kraslice. Volám Pierrovi, jestli mu můžeme přijet opravit Mustanga. Za necelých 3Okm na nás čeká u silnice, jedeme k němu. Za necelých 30 minut už to vrčí. Projedeme obec a do noci klábosíme u grilu. Dneska spíme v suchu.

Ráno odjel Sváťa k dědovi, já s Krťouzem jsme Pierrovi vyměnili v Mustangovi korkovou spojku za ferodovou. Vyprovodil nás na okraj Sokolova. Se Sváťou jsme se sjeli v Horním Slavkově a frčeli jsme do Tisu u Blatna, k de na nás čekala babička s obědem. Měli jsme dva chody. Plněné papriky a řízky. Po Hlavní cestě jsme frčeli, jako o závod po naší známé cestě - Slaný, Mělník, Mladá Boleslav. Zde jsme se rozdělili, kluci jeli pozdravit čtvrtého člena do Bělé. Já si ještě snížil hladinu v karburátoru a pokračoval do Jičína a domů, kde mě čekala sl ečna učitelka na Pinckovi a celý uvítací výbor složený z dalších Pijonýrů. Chléb se solí na přivítanou, české vla jka vlála. Jsem doma. Konečně. Děkuji všem.

PŘEDCHOZÍ