Plánovaný odjezd se nezdařil, takže jsme se sice sjeli s "fanoušky" v 10 na Jičínském náměstí, ale poté jsme odjeli k Martinovi, který si ještě potřeboval vše zabalit. Při přelívání oleje došlo i na slavností moment - rozdělání 10-ti leté skotské z Taliskeru (kterou jsme přivezli z minulé cesty). Bohužel se mi také rozpadl stojánek, takže jsem ještě vyrazil zpátky domů ho vyměnit za jiný, méně svařovaný. Nový sraz byl v Úlibicích na kruhovém objezdu.

Na druhý pokus jsem vyjel okolo páté, pršelo, ale zároveň svítilo i Slunce, takže jsem drobnou vlhkost neřešil. Sraz v Úlibicích na kruhovém objezdu vyšel, rozloučili jsme se i s doprovodným vozem a i Krťouz po chvilce nastartoval. Frčeli jsme až k Polským hranicím, kde jsme nahlásili stav a polohu našim blízkým. Po třiceti km jsme natankovali, prohodili pár slov s chlápkem s trabantem, který taky vlastnil Pincka a obhlédli kasino z kontejneru s TOI-TOI toaletami. Při odjezdu Krťouz vyměnil svíčku. Nocleh jsme nejprve nenašli u zahrádkářské kolonie, podruhé už ano - v poli s řepkou olejnou, někde u Swiebodzic. Před spaním ještě Sváťa začal opravovat tachometr a taky zjistil, že mu praskla pružinka v karburátoru. I když se obloha večer lehce mračila, nepršelo.

Ráno se obloha mračila, takže jsme se rychle přesunuli do autobusové zastávky posnídat buchty od maminky. Vyjeli jsme po 8. hodině napůl oblečení do nepromoků. Nepršelo, ale cesta byla značně namočená. Ve Wroclavi jsme se pokusili sehnat prasklou pružinku a překvapivě měli podobnou, takže jsme ji vyměnili a pokračovali dál. Za několik kilometrů jsme natankovali. V poledne máme 102 km, což není úplně nejlepší. Svačíme řízky, Sváťa ladí Pincka. Pružinku jsme opravili. Po necelé hodině před městečkem Olesnica Sváťa zjistil, že má volnou svíčku a následně stržený závit na hlavě, takže jsme ji vyměnili. Zkušební start se povedl, naložili jsme všechny věci, ale neodjeli jsme. Sváťovi se znovu nepovedlo Mustanga nastartovat. Na louce jsme dali za vinu tyristorovému zapalování. Začalo pršet. Přesunuli jsme se do blízké autobusové zastávky a vyměnili tyristorové zapalování s impulzní cívkou za kladívka. Po výměně indukční cívky, kondenzátoru a několika svíčkách mustang stále nejel. V zastávce nám zastavil Marcin, který se nám ochotně snažil pomoci, zkoušel volat všem svým kamarádům, kteří také vlastní Jawu, on sám měl pouze polské motocykly. Po nějaké době, za ním přijel kamarád Karol, od kterého jsme dostali domácí whisky. Oprava se nedařila, měnili jsme vačku a zkoušeli ji všelijak vypodložit. Přestalo pršet a voda kapala jen skrz nasáklou dřevěnou střechu zastávky. Po mnoha marných pokusech o roztlačení Mustanga jsme zjistili, že jiskra jde jen, pokud je velký odtrh (kladívka jakoby otevíraly dvakrát za jednu otočku). Marcin nám doporučil nedalekou velkou boudu na přespání a pár km vzdálenou benzínku. Začalo znovu pršet a stmívat se. Nás napadlo, že zkusíme bateriové zapalování. A vyplatilo se, jiskra šla silná, Pincek dokonce v otáčkách dobíjel až 2,5A. Za tmy jsme si na benzínce umyli ruce a nabrali vodu a vrátili se hledat doporučený přístřešek. Bylo z toho kryté podium v otevřeném sportovním areálu. Dopili jsme Svijany, snědli řízky a šli spát, Krťouz měl mokrou karimatku, tak spal na dřevěné podlaze.

Vstali jsme v půl 8, lehce pršelo. Sváťa i Krťouz měli problémy se startováním. Natankovali jsme a v dešti jsme dojeli do Konina. S krátkými zastávkami nám to celkem frčelo, oběd jsme snědli v dešti pod střechou před supermarketem, když Sváťa rovnal blatník a dotahoval řetěz. U obce Chojny se i Krťouzovi rozbilo tyristorové zapalování. Konečně vysvitlo Slunce. Ale přesto jsme šli raději k zastávce. Po pár minutách u nás zastavil Pavel. Dal nám na sebe kontakt - kdyby cokoli ať napíšeme. Za nedlouho se ozval sám, zda se nechceme stavit na kafe, ale my už měli opraveno a čekali a jen čekali 5 minut, než přejde krátká přeháňka. S větrem v zádech jsme frčeli okolo 60ky. Zastavili jsme jen párkrát, když Krťozovi spadl řetěz, když Sváťovi dřel řetěz o blatník a na tankování. Původní plán jet skrz Warszawu jsme zamítli, ani jsme ji nemuseli objíždět a zvolili jsme trasu celkem mimo po vedlejších cestách. I když jsme našli v půl 10 krásné místo na spaní, jeli jsme dál, přibližovat se Litevským hranicím. Spali jsme na rozhraní lesa a pole poblíž Suwalki.

Probudili jsme se u vojenského hřbitova. Polsko jsme projeli během dopoledne, bez větších závad. V Litvě jsme jeli po rychlostní silnici, a jelikož byla plná kamionů a měla úzkou krajnici, nejelo se nám dobře. V Kaunasu jsem se dal do oprav já, byť to byly detaily, bylo jich moc. Sváťa zatím dojel pro chleba. Po rozbité cestě jsme frčeli dál směrem na Lotyšsko. Konečně jsem si začal cestu užívat, Litva je podle mě mnohem hezčí než Lotyšsko, Kopečkovitá krajina, nasvícené kostely, kouřící pivovar, západ Slunce za rybníčkem, železniční most, Jonatava. Pincci jeli, na plno, byť se spotřebou ke 4 litrům, takže jsme dost často tankovali. Dnešní den jsme zapíchli asi 50 km od Lotyšských hranic na louce cca v půl 12. Polská domácí whisky a Křemešník přišli vhod. Usínali jsme pod jasnou oblohou za kuňkání žab.

Během noci se zatáhlo a probudili jsme se do mhlhomraku s promočenými spacáky. Naštěstí jsme ještě usnuli a obloha se rozjasnila. V půl 8 jsem se probudil znovu, tentokrát ve vysušeném spacáku. Dlouho jsme se balili a užívali si prvního slunného dne. Při výjezdu na silnici jsme akorát potkali silničáře, nejprve docela koukali, nakonec i zamávali. Litvu jsme si docela užili, Lotyšsko nás přivítalo značně rozbitou silnicí. Čili další plus pro Litvu. Do Daugavpils akorát Krťouz nandával řetěz. Ukecal jsem kluky, abychom si šli město prohlédnout, jelikož je druhé největší v Lotyšsku. Natankovali jsme. Nejprve centrum, potom jsme si popojeli k pevnosti, po zastávce na benzínce jsme jeli dál, Krťouz jednou nahodil řetěz, jinak jsme cestou opravovali snad jen moji spojku. V posledním městě na hranicích (Karsava) jsme něco málo nakoupili, zavolali domů, rozdělili peníze a podnapilému somrákovi odkývali, že v Rusku žerou šlichtu.

Před příjezdem na hranici jsme byli všichni nervózní, skoro všichni nás strašili, jak je to hrozné. Snažil jsem se všude nacpat, jako první, jelikož mám jako jediný originál TP (Hadrová knížečka) a nejsem vlastník vozu - musím mít notářsky ověřený doklad, psaný rusky, že vozidlo majitel půjčuje do zahraničí. První brána - vyplnit lístek OK, popojet k další - skenování dokumentů, příhraničníci se pousmáli, hned jsme věděli, že "mopedušky" projdou. Po ještě jednom razítku jsme mohli k poslední litevské bráně. Odevzdali jsme papír, co jsme dostali na začátku OK. Jsme v mezi-hraničním prostoru. Čekání na ruský příjem bylo zdlouhavé, ale líná huba holé neštěstí - došli jsme se zeptat k okýnku a dostali jsme papír na vyplněnou. Mezitím naše kolona odjela a nás předjela další řada aut. Po kontrole správnosti vyplnění jsme mohli pokračovat k další bráně. Auta před námi poodjela a my mohli jít na řadu. Strážníci se tvářili přísně, ale v nestřeženém okamžiku se vždy pousmáli, doufali jsme, že vše projde včetně salámu, který byl na billboardu škrtlý. Po vyplnění jedněch papírů ukazujeme některé brašny, u všech strojů byl kontrolován správný VIN. Prošli jsme a odstavujeme stroje stranou. Čekáme, jelikož jdou na řadu auta za námi (zřejmě budou rychlejší než my). Po nějaké době na to jdeme my. Mladá paní kontroluje, zda vše sedí, Pas, vízum, TP, vstupní doklad a vyplněný papír. Námi špatně vyplněné nedostatky řešíme česko-angličtino-ruštinou. První nesrovnalost je moje adresa, někde je totiž obec Vojice a někde Podhorní Újezd a Vojice. Datum narození otce... Následně podepisujeme doklady o tom, že pokud se nám vozidlo porouchá, můžeme ho ponechat déle na území Ruské federace. Paní (se třemi hvězdičkami) nejprve vše zkontroluje, poté naskenuje všechny dokumenty včetně všech stránek TP, poté přepíše do počítače, následně vytiskne a opět kontroluje. Závěrem vše sepsané podepisuji. Po cca hodině mám já sepsané papíry. Kluci už to měli rychlejší (po 10 minutách). Snad máme vše a jedeme dál, kde jsou jen dvě brány, které se nám samy otvírají. Jsme v Rusku! Přechod trval necelých 5 hodin. Je čtvrt na 2 ráno. Nabereme vodu a jedeme spát. Asi po patnácti kilometrech jsme to zapíchli na louce. Klidný spánek nám znepříjemňují jen komáři.

      DALŠÍ