Expedition Nordkinn 2015

Budím se každou chvíli teplem a jemným vysokým tónem přeletu komára. V 6 mě vzbudí Slunce. Jdu dopsat deník. Kluci vstávají o něco déle. Jedeme dál směrem na Ostrov. Před Pskovem jsme nabrali benzín, za Pskovem jsme se najedli. Jede se dobře, cestu jsme všichni čekali horší, místy je malinko rozbitá, ale je dostatečně široká. Při dalším tankování se stavujeme na kafe, nabíráme vodu a posíláme po internetu info domů. U hlavní cesty jsme potkali motorkáře policistu, čekal a po chvíli nás předjel. Mysleli jsme, že jsme jasní. Na kopečku v dáli někdo čekal. Naštěstí to byl tlačící cyklista. Policista nikde. Ihned poté do Krťouz vrazil nějaký pták. Já i Sváťa za cestu několikrát ladíme karburátor, což nás zdržuje. Do Sankt-Peterburgu jsme dojeli kolem 10 a marně se snažili sehnat ubytování. Všude berou jen na objednávku. Okolo 2 ráno jsme našli příhodný plácek kousek od centra. Sice s bodláčím (asi pozůstalost po zbourané budově), ale nikomu se nechtělo už nic hledat.

Nikdo nás během noci nepřišel vyhodit. Ráno jsme sem marně pokusili najít hlídané parkoviště, ty co jsou na mapě i ty, co nám někdo poradí, jsou pouze dlouhodobé nebo pouze pro auta. Necháme tedy Pincky v podzemním parkovišti pod supermarketem. Zjišťujeme, že metro funguje na mince za 31 rublů, na jeden vstup můžete libovolně dlouho jezdit metrem. Vstupem do metra jsme se vrátili o 40 let zpět. V centru se snažíme nalézt informace a hledat ubytování. Informace jsme našli, ale moc nám to nepomohlo; chodíme tedy po památkách. U stánků si koupíme pendrek, jeden za 100, 3 za 200, ale musí být všechny stejné (měli 8 druhů). Pěkná místní vyčůranost. Okolo 7 večer jedeme pro Pincky; vše zůstalo, jak mělo. V kavárně jsme si našli hostel na dnešní noc. Po necelé hodině od internetové registrace jsme na místě. Nemáme drobné, tak ještě dostaneme slevu 26 rublů. Po rychlé sprše, napíšu pár pohledů a vyrážíme do města na místní noční specialitu - otevírání mostů. Na polovinu cesty jsme ještě stihli metro, pak již bylo zavřené. Všude potkáváme davy lidí. Nádhera, za neúplné tmy se otevírá nasvícený most, pod kterým následně projedou desítky až stovky svítících člunů a lodí. Jen jsme si neuvědomili, ve které části města jsme, jak je to s časem, byť jsme měli časový rozpis, Zůstali jsme na hodinu "uvězněni" v protější části Sankt-Peterburgu. Vidíme otevírání ještě několika dalších mostů. Když se zavřel ten správný, vyrážíme na 4 km dlouhou cestu městem na hostel (Party Train Hostel). Již je skoro světlo. Po 4 ráno uleháme do postele, s tím, že ráno chceme vstát na snídani.

Vstáváme akorát na snídani, která je i není. Dlouho se balíme a užíváme si množství vody. Když chceme zaregistrovat, do systému (který je nutný do 7 dnů o vjezdu do Ruska), stojí to dalších 200 rublů za osobu. Nedá se nic dělat, registraci potřebujeme. Konečně vyrážíme s Pincky do města a směrem na Murmansk. Nekonečné kolony nám znepříjemňovaly cestu. Po padesáti km jsme zastavili u vodopádů, nebylo moc vody, tak jsem alespoň opravil Pincka a vytvořil si malé zranění. Následně jsme několikrát ladili Sváťův karburátor. Okolo šesté večer jsme koupili něco k jídlu a zastavili na lesním odpočívadle. Kťouz rozdělal oheň. A upekl si v něm brambory, já napsal pár pohledů a pak jsme se všichni natáhli na karimatky. Po osmé hodině jsme znovu vyrazili, krom tankování a dvou fotících zastávek jsme jeli až do 1. Nebyl takový provoz a stále bylo dobře vidět. Na jedné odbočce, kde jsme chtěli hledat nocležiště, jsme poslali Krťouze napřed, zamotal se na křižovatce a v tom se objevili příslušníci pořádku. Po pár desítkách metrů ho zastavili. Ukázal akorát pas a imigrační kartu. Po slovech Murmansk ho raději nechali. Po pár kilometrech jsme to zapíchli na odbočce do lesa. Do Murmansku nám zbývá přes 1100km.

Vstali jsme okolo půl 8, a rychle opustili místo plné komárů a ďobavých mušek. Ihned od rána jsme ladili Sváťův karburátor, špatně dovírala plováková komora, všelijaké ohýbání nepomohlo. Problém se nám podařilo odstranit tak, že jsme dali plíšek vlastní výroby ze spodku plechovky od piva a otočili plovák dnem vzhůru. Okolo 1 odpoledne jsme se stavili na šašlik ze svininy. Během čekání bylo takové teplo, že žigulíku pana domácího se spustily stírače. V Petrozavodsku čekali snad půl hodiny u blikajícího přejezdu. Jeden pomalý náklad, klid, druhý pomalý náklad a pak ještě třetí v opačném směru. U benzínky jsem si utáhl motor a Krťouz snížil jehlu. Na další benzínce jsme nabrali palivo pro jistotu i do kanystru. V Kundunenze jsme se najedli a chvíli poseděli na wi-fi. Po osmé večer jsme vyjeli k vodopádům, před železničním přejezdem Krťouzovi spadnul řetěz. Po minulém čekání jsme ho nandávali radši až za ním. Po chvíli se rozblikal přejezd, spadly závory a otevřely se propadající poklopy před kolejemi... Rusko. K vodopádům Kivač vedla od hlavní silnice asi 6km dlouhá strašně rozbitá cesta. Na konci byla brána. Vybírali vstupné, pro dospělé 100, pro studenty 60 a pro cizince 200 rublů. Naštvali nás. Vodopády měli pěkné. Chtěli jsme odjet spát do nedostavěného kempu, co byl cestou. Ještě stavěli a hrálo rádio. V 11 večer ještě u silnice chlapi sekali trávu křoviňákem! Zabalili jsme to na okraji lesa nedlouho poté.

Ještě před snídaní Sváťa naladil Pincka. Poté jsme asi pětkrát zastavovali a ladili Sváťův karburátor. Následně to nejelo mě, asi ucpaná tryska, nebýt povoleného motoru, oprava by byla rychlá. Takhle jsme prohazovali šrouby na deklu motoru. Odpoledne se zatáhlo a blížil se déšť, nejprve jsme chtěli přespat v přístřešku u silnice, ale dost by do něj zatékalo. Chtěli jsme ujet ještě 60 km do města Kem. Po 40 km začalo pršet a Krťouzovi přestal jet Pincek, naštěstí to byl jen povolený šroub na kladívkách. Jeli jsme dál a hledali suchý nocleh. Když jsme projížděli mezi paneláky, zaujala nás vystavená stíhačka. Na několikátý pokus jsme se uvelebili ve vstupní bráně hřbitova. Celou noc nás hlídali dva psi.

K ránu jsme se museli přestěhovat, pršelo nám do obýváku. Chvíli poté mi zvonil budík a následně na to přijelo auto. Aut přijelo a odjelo dost, takový šrumec jsme nečekali, zvlášť když pracovní doba začínala v 10 dopoledne. Byli tu i chlapi s lopatami a dali nám horkou vodu na čaj. Krťouz si u kontejneru našel 5L barel na benzín. Při odjezdu ode mě jeden chlápek chtěl koupit Pincka, za 4000 rublů by to hned bral. Popojeli jsme do města, nakoupili a natankovali. Stále pršelo. Jeli jsme si prohlídnout stíhačku, kterou jsme včera zahlédli. Mezi 3mi paneláky byla vystavená stíhačka. Zřejmě ji vyřadili z nedalekého vojenského prostoru. Nyní jsme jeli bez poruch. Odpoledne přestalo pršet, l když jsme oschli, sundali jsme na parkovišti gumové oblečení a začali si více užívat krajiny. Už tu nejsou odbočky do vesnic, vítr nám nefouká do zad a silnice je zatáčkovitější s častějším převýšením. Na benzínce jsme nabrali i do kanystrů. Na jedné delší rovince na nás mávali lidé z fábie. Byli to Ostraváci, kteří jedou stejným směrem. Chvíli jsme pokecali a pokračovali. Cestou k další benzíce jsme vyprazdňovali kanystry a fotili se u 1000km Sankt-Peterburg - Murmansk. Třetího čecha za celou expedici jsme potkali na benzínce u Lion. O pár km dál jsme zastavili na jídlo, a z Krťouze vypadlo, že na čerpačce nechal pláštěnku. Vracel se, my poladili stroje. Obloha se začala zatahovat. Jak jsme stáli kousek od cesty, přišel k nám strejda okolo se zlatými zuby, že má píchlé kolo. Jel z Murmansku do Peterburgu (obráceně než my). Duši jsme zalepili, v tom přijel Krťouz s pláštěnkou a pumpičkou. Po chvílí nafukování nám cyklista popřál šťastnou cestu a vyrazil na jih. Než jsme se sbalili, přišla k nám bouřka. Jelikož 150 km před námi nic není, padlo rozhodnutí vrátit se zpátky na benzínku - pod střechu. Cestou jsem si vzpomněl na most, přes který jsme přejížděli. Pod ním bylo parádní bydlení (garáž, servis, obývák, ložnice, kuchyň, koupelna i venkovní posezení u ohně a to vše s panoramatickým výhledem). Mohli jsme chodit na druhou stranu pod silnicí, sušit si věci, montovat Pincky... Sváta toho ihned využil a šel si zadrátovat hlavu válce, jelikož má jeden stržený šteft. Krťouz nandal a dotáhnul spadlý řetěz. Kdo chtěl, tak se vykoupal v relativně teplé řece. Rozdělal jsem oheň a uvařili jsme gulášovku. Na východě pršelo a ukázala se nám mocná dvojitá duha, na protější straně jsme pozorovali červánky od západu Slunce. Nechtělo se nám jít spát, vychutnávali jsme si večer a uvařili ještě čaj. Spát jsme šli po 1 ráno.

PŘEDCHOZÍ       DALŠÍ