Expedition Nordkinn 2015

V 8 jsem udělal domluvený budíček, přesto nikdo nevstal. Drobně pršelo. Vyhrabali jsme se asi v půl 10. První naše dnešní zastávka je při výjezdu z polárního kruhu,zde potkáme spoustu dalších dobrodruhů, mimo jiné nám nějaký chlápek poradil jediný obchod s Jawa díly v Norsku (Rudolf Saxegaard). Pokračujeme do Mo i Rany proti silnému věru, rovinky na dvojku z kopce sotva na trojku. V Mo i Rane obědváme, tankujeme a plánujeme další trasu. Pokračujeme po E6 na Tronheim. Jednou čistím karburátor, vícekrát mi Krťouz ladí zapalování. Konečně to tak nějak jede. S kopci se po cestě celkem peru, vrchy beru jedničkou, jinak pořád pod plným, zalehávám, stejně to moc nejede. Klukům stačím, jen když jedu ve větrném pytli za nimi. V Mosjoen znovu tankujeme, asi po 30km vidím ceduli benzínka za 1km a za 70km, kluci jeli dál. Snad to dojedu, když tak máme poloplný kanystr. Chlad nám šel všem do prstů. Zima na prsty mi byla, i když jsme sjeli z hor. V Namsskogan tankujeme, chytli jsme wi-fi, tak se ozýváme domů. Zdrželi jsme se poměrně dlouho, takže dojet 60km na chatu zavrhujeme. V půl 10 jedeme hledat místo, kde to zapíchneme. Ihned za městem u potoka jsou odpočívací budky. Volba je jasná. Uvaříme těstoviny a expressmenu. Přímo před námi chytá rybář a rybářka, nic neulovili ani na několik přesunů o kámen vedle, tak asi po půl hodině odchází. My jdeme po rychlé polokoupeli do spacáku.

V 8 drobně mrholí, kluci mají tradičně třicetiminutovou ležící pauzu. Pršet přestalo, v půl 10 vyrážíme. Už z Bodo stále koukáme, jak se okolo nás vlní jediná železniční trať na sever. Na polích tu a tam rostou brambory. Po 100 km tankujeme, vaříme fazole a sledujeme, jak začíná víc a víc mrholit. Po pár kilometrech padá jemný hustý déšť, my pokračujeme v pláštěnkách dál. 100km před Tronheimem provoz na E6 silně zhoustl, tvoříme kolony, kde to jde, objíždíme silnici po staré cestě. Přišel nám vhod jeden tunel, ve kterém bylo, jako v sauně, takže jsme se malinko zahřáli. Chvíli za ním zastavujeme na benzínce. Nastartoval jsem, než jsme vyjeli, dlouho jsme čekali na křižovatce, zvedl se mi volnoběh a věděl jsem, že to je špatný. Neodjel jsem, naštěstí jsem rychle odhalil přeolejování a na druhé naplnění karburátoru čistým benzínem jsme odjeli. Na další čerpačce v Tronheimu jsme se schovali před dalším deštěm a na wi-fi našli chatky k přespání. Když přestalo pršet, vyjeli jsme k pevnosti, ze které byl nádherný rozhled do okolí. Z centra jsme poměrně rychle vyjeli, proti větru jsem na rovince měl problémy s trojkou, někdy jsem ji nemohl rozjet ani z kopce. Po jednom natankování jsme dojeli k místu, kde měla být chatka. Všichni celkem zmrzlí a částečně promočení... Chatka byla podle GPS kilometr od cesty. Nejprve jsme se snažili najít cestu, kam se dá jet s Pinckem. Krťouz i Sváťa vyjeli celkem vysoko a zkusili i různé varianty cest. Já musel tlačit běžící stroj do kopce. Marně, Krťouz našel dole ukazatel k chatce. Sbalili jsme si věci a vyrazili, po prvním velkém stoupání tak 100m převýšení jsme byli vzdálenostně zhruba ve čtvrtině, překonali jsme mokřady kopec dolů, několik potoků a opět stoupání. Když jsme mysleli, že už tam skoro jsme, viděli jsme teprve stožáry vysokého napětí... dobře jsme věděli, že chatka je až nad nimi. Mrholení přešlo v déšť. Skoro jsme to otočili, GPS ukázala 80m k chatce. Po hodině pěší cesty v dešti jsme na místě, luxusní chatka norského stylu plná zásob byla tu. Že je po půlnoci, nám nevadí. Honem, oheň na sušení věcí, vaříme vodu na těstoviny... spát jsme šli ve 2. Během noci šel Martin přiložit.

Okolo 8 jsem přiložil a šel si lehnout. Sváťa vstal, jako první, my ostatní za nedlouho poté. Slunce pálilo, takže jsme museli posedět na terase. Věci nám až na špatně pověšené výjimky uschly. Naštípal jsem dřevo, uklidili jsme a po 40 minutách došli k Pinckům. Já jsem si musel opravit výfuk a vyměnit kolečko sekundárního řetězu za menší, jelikož mi to předchozí den vůbec neroztahovalo ani dvojku. Po hodině montování jsme sbalili doschlé věci ze svodidel a vyrazili k Halse, podívali jsme se k mohyle kosatky Keiky - hlavní hrdince seriálu Zachraňte Williho. Přímo z Halsy jsme odjeli krátkým trajektem, kde se klukům povedlo náhodou neplatit. Po trajektu jsme odfrčeli do Karvag, kde jsme nenatankovali. Za 15 km mi došel benzín a museli jsme přelévat z kanystru. Za 67 NOK jsme projeli přes 5 km dlouhým tunelem se sklonem 10% na obou stranách. Během sjíždění dolů auta brzdila, my na neutrál frčeli 80 dolů. Od motoru se mi pěkně kouřilo. Další tunely už naštěstí nebyly výkonově tak náročné. Při projíždění Atlantic Road jsme pokecali se strejdou na Sachsu, poté nám jeden hošan nabídl rybu; naše odmítnutí mrzelo nejvíc Krťouze, když jsme o pár kilometrů dále pekli buřty. Než jsme rozdělali oheň, vrátil se Sváťa chytat ryby - na vlasec s háčkem uvázal klíč, jako třpytku. P o 20 minutách se vrátil, s tím, že do vlasce se zamotal racek, tak ho radši ukousnul. Přespali jsme v dřevěné budce u cesty.

Do rána začalo pršet; věděl jsem, že v 8 nikdo nevstane, tak jsem spal taky. V půl 10 se lehce vyčasilo, když se Krťouz vzbudil, musel se ještě válet. Kdyby mi chytnul Pincek, vyjeli bychom po 11, ale musel jsem měnit svíčku a kabel k ní. Po 50km jsme dojeli ke krátkému trajektu. Pomalu přestávalo pršet. Následoval podmořský tunel s velkým klesáním, což nevadilo tolik, jako to, že byl mokrý a s vybroušeným asfaltem. Ještě jsme zvládli pár tunelů a dojeli do Andalsnes, odkud jsme jeli k Trolltunze 10% stoupáním, zhruba ve čtvrtině kopce jsme udělali zastávku, ze které jsem neodjel já, válcem šlo potočit zhruba o jednu otočku a zase zpět. Sváťa správně odhadl na spojku - utrhla se mi jedna z 5-ti tyček a zašprajcnutá mistička to blokovala. Mojí nešikovností vyteklo docela dost oleje; převoďák jsem nahradil M6Ačkem. Taky to jelo, jen mi zřejmě nesedlo těsnění, takže mi po zbytek dne kapal olej, byť jsem to dotahoval i imbusy. Na vrchol jsem pro jistou vyjel na 11 zubé kolečko, které jsem pod kopcem měnil zpátky na 13z. Na vrcholu jsme potkali několik Čechů, bohužel přišlo i deštivé počasí, které vydrželo do večera. Při výjezdu z trajektu (49 NOK) jsme potkali dva kluky z Čech, jeden na 350 Jawce, druhý na Hondě CB 750. Než jim odjel trajekt, kecali jsme. Po trajektu jsme vystoupali nad Geirangerfjord, při sjezdu dolů Krťouz našel fajnovou kamennou budku se střechou, kde jsme zůstali přes noc. Na ohni a vařiči uvařili Martinové výbornou zeleninovou polévku z mrkve a brokolice. Výhled na město na konci Geirangerfjordu byl nádherný, několikrát přišel pod nás mrak a zase rychle zmizel. Obloha nad námi byla stále zatažená.

Během noci přišly dva velké slejváky, jelikož Krťouz neležel na paletě, trochu se mu namočila karimatka a spacák. V 9 přestávalo kapat, takže jsme se sbalili a sjeli pod kopec natankovat. Sváťa přijel později, protože mu natekla voda do zapalování. Blížilo se poledne. S několika zastávkami jsme vystoupali nad fjord z druhé strany do výšky 1030 m.n.m. Na vyhlídku jsme nemířili. Ve vysokohorské sedlině nebyla až taková zima, okolo 8°C, lehký vítr, slunce za mraky. Jezero bylo zčásti zamrzlé, tu a tam plavala kra. Sněhu bylo okolo nás přes 2 metry. Sváťa vyčistil vzduchový filtr. Snědli jsme zajímavý výrobek z krámu, zabalený jako tlačenka nebo levná paštika. Chutnalo to, jako když se do krup z prasete dá místo nich vánočně kořeněný perník a rozinky. V místě 1030 m.n.m. jsme radši nezkoušeli odbočku na vrchol. Krátce po pěkném sjezdu dolů k dalšímu fjordu, nás čekal další výjezd do výšky 600 m.n.m., který již nebyl tak strmý. Za celý den jsme projeli přes 10 tunelů, jeden šestikilometrový, který těsně vzala dvojka, nejdelší tunel 25 kilometrů se třemi světelnými dómy i poslední pětikilometrový, který jsem musel vyjet na nejnižší stupeň. Před Lordal jsme těsně stihli trajekt, vyjeli jsme z tunelu rovnou na loď, po nás přijelo ještě jedno auto a zavřela se brána. Odpoledne se mi pravděpodobně ucpal karburátor, než jsem ho vyčistil, pokecali kluci se dvěma Čechy. Kousek za Laerdalem, po tunelu, který i Sváťa jel na jedničku, jsme to na louce pod karavanem zapíchli. V 11 večer už bylo celkem šero, obloha jasná, Krťouz uvařil gulášovku. Celý den jsem pozoroval, jak mi lehce kape olej, večer když Sváťa čistil výfuk, zkontroloval jsem hladinu oleje - nebyla tak nízká, abych přetěsňoval víko spojky.

K snídani jsme uvařili ovesnou kaši, protože nám docházely zásoby - v sobotu jsme si mysleli, že je pátek a nenakoupili na neděli. Před 10 jsme vyrazili, projeli jsme ještě dost tunelů od několika stovek metrů až po 12 kilometrů. Já si čistil ucpanou trysku... Vodopády Tvindefossen vypadají, jako když tečou po schodech. Vypadají nádherně. Potkali jsme další velkou partu Čechů. Po další hodině a půl jízdy zastavil Sváťa kousek za tunelem a šel ladit Mustanga - svíčka byla plná uhlíků, možná znovu ucpaný výfuk. Krťouzovi došel před tunelem benzín, takže si dolil z kanystru a vyjeli jsme do 5 km vzdáleného města Granvin, natankovali jsme a nakoupili. Během oběda začalo hustě mrholit. Přes wifi jsme si objednali trajekt do Dánska na 23. července v 6:45. Časově nám to vycházelo, pokud by se něco podělalo, máme noc na dojetí zbývající vzdálenosti. Do Oddy jsme po dlouhé době jeli po větru, kopečky a zatáčky kolem fjordu jsem si po dlouhé době zase užíval. V tunelu, 5km za Oddou Sváťa prodřel plášť, odhadnul to na 13 tis. km. Ale vydržel pouhý rok. Protože nám částečně nefungovala pumpička, musel si Sváťa dojet zpátky do Oddy doufouknout kolo. Snad po kilometru Sváťa několikrát dopínal řetěz. Chvilku jsme se zdrželi u vodopádu Latefoss a několika menších dalších. Chvílemi s větrem v zádech, chvílemi proti němu, frčeli jsme, co to šlo. Když nefoukalo, odrážela se krajina ve hladinách jezer, hornatí velikáni, skály porostlé smrky, ale i červené domky, krávy či ovce. Postupně jsme projeli snad 20 tunelů, dlouhých i krátkých, klesajících i s toupajících, osvětlených i ty, kde jsou pouhé odrazky. V nich jsem si připadal, jako na lovu jedné kešky u Nové Paky - ve tmě lucernou posvítit k další odrazce a pokračovat dál. Středová čára se klikatila a já frčel dál, abych kluky tolik nezdržoval. V 10 večer jsme natankovali a pokračovali... Krťouz rozhodl, že odbočíme z hlavní a pojedeme hornatou variantou, načež mu v kopci po pár zatáčkách spadnul řetěz. Zbytek výjezdu jedničkou proběhl bez problému. Na náhorní plošině jsme našli super místo - parkoviště pro karavany s toaletou a hlavně už zavřeným informačním centrem, na jehož zastřešeném zápraží jsme si ustlali. Ještě za šera okolo nás pobíhaly ovce s jehňaty. Všude bylo naděláno. Do půlnoci jsem montoval Pincka - uklepaný šroub nádrže a přetěsnit spojkový dekl - snad mi už víc nebude kapat olej. Teplou vodu jsem využil k umytí hlavy a vyprání ponožek. Sváťa taky montoval, Krťouz vařil ovesnou kaši - málo sladká, shodli jsme se. Za tmy a svitu pouličních lamp jsem šel po zapsání dne spát asi ve 2.

PŘEDCHOZÍ       DALŠÍ