Expedition Nordkinn 2015

V 10 nás probudil Slovák na motorce, který z cesty uviděl Pincky. Znal naše předchozí cesty z motorkářů a věděl, že nemáme nic společného s Markem Slobodníkem, jelikož právě jezdí po Austrálii. Spali jsme dál. Až po 12 jsme vstali, dojeli na benzínku, kde jsme si nechali nabíjet foťák a noťas. Šli jsme na plánovanou údržbu Pincků, zabrala nám skoro celé odpoledne. Musel jsem zkrátit řetěz a vyčistit palivový kohoutek, připevnit výfuk drátem, doladit spojku... Mezitím okolo nás projely desítky starých amerik, které jeli obdobu naší veterán rallye, jejich klub slavil 35 let. Odjeli jsme okolo 5 odpoledne. Krajina za městem byla nejprve chladná, všude ležely zbytky starého sněhu, o pár desítek km dál se okolí cesty více zelenalo, ke konci dnešního dne byla již krajina lemována listnatými lesy, převážně z bříz. Většinu cesty jsme měli vítr v zádech a frčeli, jako to jen šlo. Kousek před Altou, mi přestal jet stroj, jakoby nedocházel benzín do karburátoru. Opravy se nedařili, ani před městem, ani ve městě. Rychle jsme si prohlídli centrum a zajeli za město k naučné stezce, kde jsme se najedli... Já dopsal deník, Martin si prohlédl naučnou stezku a Krťouz našel nocležiště a přikryl Pincky. v půl 3 ráno se sbíhaly mraky, očekávali jsme déšť. Uvelebili jsme v otevřené dřevěné boudě s odloženým schodištěm. Před spaním si vyměnil svíčku a šel si prohlédnout naučnou stezku. Měřila přes 2 km a nabízela krásné výhledy na fjord. Hlavní podstatou však byly v kameni vyryté obrázky z doby tisíc let před Kristem.

Nepršelo, ráno už ani obloha nebyla tak zatažená. Okolo poledne jsme vyrazili, byť já jsem spíše tlačil. Na nejbližším odpočívadle jsme zkoušeli dál hledat závadu. Sváťa zatím dojel do krámu nakoupit. Po pár km jsme opět stáli, Pincek mi stále nechtěl jet, vždy jsme něco zkusili a popojeli dál. Na jednom z mnoha zastavení jsme se podívali na válec, naštěstí nebyl zadřený. Zastavil u nás chlápek, se kterým jsme pokecali na benzínce v Kirkness (hned za hranicemi s Ruskem). Po pár desítkách km, kdy mi Pincek relativně jel, jsme se škrábali do dlouhého táhlého kopce. Na vrch jsem nevyjel a musel jsem jít štelovat. Po chvíli se vrátil Krťouz, chvíli jsme štelovali, ale přehřátý Pincek stejně netáhnul. Po přidání oleje do nádrže se to zlepšilo. Přísahal bych, že jsem oleje nalil, jako vždy. Po 9 večer jsme to zapíchli na odbočce k březovému houští s vřesovištěm. Rozdělali oheň, já zjistil, že mi upadl výfuk... Když Sváťa opodál fotil, mihla se u nás liška - přišla nám dát dobrou noc.

Vzbudilo mě pár kapek v 7 hodin, obloha byla zatažená. Okamžitě jsem vzbudil ostatní, abychom rychle vyjeli. Celkem se nám to povedlo. Do půl hodiny jsme byli oblečeni v nepromoku a vyjížděli jsme. Po necelém kilometru jsme začali stoupat do hor, což nebylo nejlepší pro mého Pincka. Na jedničku jsem jel snad 10 km. Na vršku jsem se musel odstrkávat nohama. Stále jsem musel jet na půl plynu. Před prvním trajektem, jsem na doporučení vyndal vzduchový filtr. První trajekt za 80 NOK, jeli jsme asi půl hodiny. Nedlouho poté jsme opět opravovali mého Pincka - kluci ztratili trpělivost. Po dlouhém hledání všeho možného, kontrole gufer borci našli asi stará těsnění v karburátoru, já našel vodu v plovákovce a přicpanou trysku. Už jsme jeli, když jsme čekali na druhý trajekt (63 NOK), začal jsem věřit počasí a sundal holínky. Před vjezdovou bránou jsme pokecali s motorkářským párem z Anglie. Moc se jim líbily naše stroje. Celkem rychle jsme dojeli do Tromsa, prošli si centrum a navštívili Polar museum. Pokoukali jsme na tuleně a jiné různé mořské potvůrky. Koukli jsme na dva krátké filmy, kluci zkusili letecký simulátor a vyšli jsme na nákup. Do centra mezitím přijely desítky amerických aut. Tak nějak jsme je potkávali už od Nordkappu. V davu lidí jsem poznal motorkáře z Anglie, opět jsme pokecali, vyfotili se... Nevím proč, ale když jedu na Pinckovi, tak mi spousta lidí na rozloučenou říká "safety travel". Večer jsme dojeli za Tromso na ostrov k vodopádům, rozdělali oheň a uvařili večeři. Troufnul jsem si na rýži s protlakem a párky. Šli jsme spát po půlnoci.

Moc jsem se nevyspal, jelikož jsem si lehl na křivou zem. Po 8 jsme vstali, umyl jsem si nohy a vzhledem k tomu, že svítilo Slunce i vypral ponožky. K trajektu jsme přijeli s půlhodinovou rezervou. Trajekt sice nebyl nijak velký, přesto mě překvapilo, že 2 auta se už na palubu nevešla. 124 NOK za moped po nás chlápek chtěl až během plavby. Nejprve na palubě poté v salonku jsme poseděli a popíjeli kafe za pár korun. Dobili jsme přístroje a uvolnili paměťovou kartu. Na Ostrově Sonya jsme projeli všude doporučovanou trasu. Projeli pár tunely a vyšplhali na nejnižší horu (okolo 300 převýšení). Po pár km, když kluci našli vyhořelou čerpačku, mi došel benzín a to úplně, i když jsem nejel na rezervu, jelikož mi upadla tyčka i sítko. Nalili jsme benzín z kanystru a frčeli na další čerpačku. Plně jsme dotankovali a pokračovali v cestě, kterou už postupně začali lemovat statné smrky. Z každé hory teklo několik potoků, které vždy tvořily nějaký nádherný vodopád. Na silnici 84 opravovali propustky pro vodu z odtávajícího sněhu. Nevím proč, ale výkop na šířku silnice byl dlouhý 6 - 10 metrů a vždy byl vysypán hrubým štěrkem. Dal se prodrncat na jedničku, protančit na dvojku nebo proletět na trojku. Úplně první jsem proletěl, další už radši protančil a do kopce drncal. Když mi upadnul výfuk, snědli jsme párky s houskou. Večer jsme už jen natankovali a u E6 jsme to zapíchli. Oheň, expressmenu a po půl noci jsme šli spát.

Během noci spadl Krťouzovi 2x pekáč, takže i když jsme vstávali brzo, nevyjeli jsme před půl 10. Jeli jsme dál a dál, projeli pár tunelů, dojeli na Lofoty a pomalu se mi to začínalo kazit. Naštěstí bylo teplo, takže pokud jsme nestáli, překousnul. Ve Svolvaeru jsme natankovali a nakoupili zásoby jídla, o kus dál jsme si na stojáka v moři vydlabali melouna a já našel polštářek, který jsem večer věnoval Sváťovi. Před Henningsvarem jsem se marně pokusil vyčistit karburátor... Taky mě strašně lákala pláž a koupání, ale jeli jsme do města, takže z toho nebylo nic. Pak už byla zima. Zalehli jsme v 11 po necelých 3okm jízdy. Byť všude létaly mračna komárů, nešli na nás.

Během noci padla velká rosa. Vstali jsme v 8 a i přes relativně dlouhou dobu příprav před vyjetím, nezačalo na nás svítit Slunce. Ani po večerních opravách mi Pincekm moc nejel. Zastavili jsme u vikingského muzea Lofotr; já šel opravovat, Krťouz na prohlídku, Sváťa fotit kostel. Během opravy kolem mě prošli davy lidí - dán s českou první manželkou (měli svatbu v Ústí nad Labem, na hradě Střekov; nejen pro svých 25 kamarádů z Dánska zamluvit celý hotel i s bordelem na 2 dny, za pro něj přijatelných 50 000 Marek), spousta motorkářů, český pár, motorkář s motorkářkou ze Slovenska s partou norských kamarádů... Při čištění karburátoru jsem našel kousek alobalu pod uzávěrem plovákové komory. Nyní už to frčelo. Cestou jsme potkali mnoho stád ovcí, ale jedno malé na střeše s trávou mě zaujalo. Hodinu před odjezdem trajektu nám zbývalo 30km do A. I když mi cestou došel benzín, trajekt z Moskenes jsme stihli. Nejprve jsme čekali v řadě dle příjezdu, ale naštěstí nám nějaký chlápek poradil, ať jdeme rovnou dopředu, že tohle všechno se na trajekt nevejde. 305 NOK byla ještě slušná cena. Povedlo se mi dobít noťas, umýt si hlavu atd. Krťouz se trochu prospal. V Bodo jsem nabrali zásoby a rozhodli se, že prvních 80 km nepojedeme po hlavní cestě E6, za tu dobu pouze Sváťa drátoval upadlý kondenzátor. Četné stoupání a klesání, zatáčky; několikrát se ovce váleli přes celou cestu. Pincky neznaly a vždy před nimi začaly utíkat ke kraji. Na hlavní cestě jsme frčeli 60kou, po necelé dvacítce kilometrů jsme natankovali a zapíchli to na mini loučce, kryté od cesty houštím. Do Mo i Rany to bylo něco přes 100 km. Než jsme šli spát, uvařili jsme 3x brambory. Když jsem nabíral vodu v řece, viděl jsem nějaké táborníky na druhé straně řeky. Než jsme zalehli, začalo drobně mrholit.

PŘEDCHOZÍ       DALŠÍ