Na pinckoj do Itálie

K expedici na jih, do Itálie jsme se rozhodli po loňské cestě do Francie, při které jsme řádně promrzli a promokli. Původně naplánovaný odjezd jsme museli o týden odložit, protože Víťa chytnul angínu..

1.den
Po 16.7.2012
Jičín - České Velenice
251 km

Vítek ráno psal Krťouzovi zprávu: „Jsem na Špici, nemám kredit a vůbec mi to zase nejede.“ Potom to dokoktal ke Krťouzovi domů a tam to dávali dohromady (na radu krťouzova taťky). Nejprve jsme chtěli sundat dekl na zapalování, ale rozplácla se spojkovací tyčka. To jsme opravili a pak jsme pátrali, proč to nejelo. Příčinou bylo upadlé ukostření na indukční cívce. Po zaletování drátu a konektoru jsme konečně odjeli do Jičína. Mezitím přijel Bilčus do Jičína, ale zapomněl doma technický průkaz a zelenou kartu, takže se pro ni ještě otočili autem. Za Víťou se přijela rozloučit ještě půlka rodiny. Vyjeli jsme s necelým tříhodinovým zpožděním. První zastávku jsme museli udělat necelým 5km za Jičínem. Na dlouhých úsecích Bilčusovi stroj stále vynechával. Moc nepomohla ani výměna plovákového plíšku, fajfky a neustálé zvyšování hladiny. Kvůli tomuto problému jsme museli zastavovat snad častěji než každých 10km. Kousek za Kolínem nás zastihl silný déšť, ale měli jsme štěstí a včas se schovali do velké autobusové zastávky. Uvařili jsme polévku a dali se do hovoru s prvními lidmi na naší cestě. Déšť ustal a my vyjeli dál. Další přeháňka nás dostihla před pěknou zděnou zastávkou, zde jsme chvíli počkali, oblékli pláštěnky a nepromok a pokračovali v cestě. Bilčusovi stroj stále vynechával. Pláštěnky jsme sundali na návsi v nějaké vesnici. Zde si také Krťouz prohodil s Bilčusem Pincky, aby lépe odhalili závadu. Martin ohodnotil záhadu jako nízkou hladinu, ale ani zvýšení nepomohlo. Do večera jsme museli ještě jednou nandat pláštěnky. Za tmy jsme dojeli do Českých Velenic. Po chvíli hledání jsme ulehli v chatkové oblasti na kraji města vedle nádraží. Plachta natažená mezi Pincky nás ochránila před rosou.

2.den
Út 17.7.2012
České Velenice - Trieben
217 km

Ráno jsme sbalili věci, Vítkovi byla zima. Martin Svatoň oznámil, že je to na h*vno a že tu GPSku nedobíjí. Zatím, co jsme balili věci, on zkoušel startovat Pincka, až se mu uchlastal. Po výměně svíčky jsme vyrazili k 200m vzdálené benzínce v Českých Velenicích. Na čerpačce jsme se zkulturnili. Vítek omylem vlezl na dámské záchody a byl příjemně překvapen čistotou. Že je na dámských záchodech se dozvěděl až při odchodu, když potkal vozíčkáře a prohlédl si cedulky na dveřích. Při odjezdu se o nás zajímal nějaký chlap, který nám trošku poradil, kam máme v Rakousku jet. Tak jsme jeli. Po chvilce cesty jsme zastavili na hranicích a vyfotili se na přechodu do Rakouska s Mafrou. Potom už jsme jeli, ale Bilčusovi to pořád zlobilo. Za hranicemi jsme projeli městem Gműnd. Za městem jsme jeli po dlouhé rovince, na které foukal silný protivítr. Po rovině jsme museli jet místy na II. Krajina se začínala vlnit mnohem více, až přešla ve velké kopce. V Gros Gerungs jsme zapomněli odbočit a pokračovali jsme na Zwettl. Když jsme to asi po 3km zjistili, otočili jsme se a vraceli jsme se zpět. Sváťovi z nějakého důvodu přestal jet Pionýr. Zastavili jsme na pile, vyměnili fajfku a pokračovali v cestě. Za Gros Gerungs byla cesta už poměrně hodně kopcovatá. Na jednom takovém kopci přidřel Bilčus motor. Stalo se to jednoduše, jel z kopce a při zvýšených otáčkách mu vynechal karburátor, motor chvíli běžel, pak se ozvala menší rána a úplně ztratil sílu. Provoz motoru doprovázely silné vibrace. Bilčus zastavil a chvíli čekal. Než přijeli ostatní s nářadím, zkusil to rozlačit. Světe div se, motor šel jako dřív, tak pokračoval v cestě. Následně jsme kousek ujeli, při malém dešti jsme si uvařili polévku v autobusové zastávce. Ihned po malé přeháňce nás čekal nádherný sjezd asi 8 km dlouhý do města Grein. Během sjezdu se Sváťovy na Mustangovy utrhl šteft z motoru, který drží karburátor; chvíli jsme opravovali. Ve městě jsme se vyfotili u Dunaje. Následně jsme zastavili u obchoďáku, nakoupili zásoby. O kousek dál jsme natankovali. Cesta vedla kopcovitou krajinou. Bilčusovi to stále nejelo a dělalo to: „mééé mééé mééé“. Při vysokých otáčkách a plném plynu se nedostával benzín do karburátoru a tudíž ani ne do motoru. Jehlu byla nejvíš, co to šlo a plíšek v plovákové komoře už skoro nešel přihnout nahoru. Tento problém ho doprovázel po celé dva dny. Ve městě Admont jsme potkali skupinku 4 Slováků na mašinách. Docela nás obdivovali a říkali, že Krťouz s tou rozetou nemůže dojet. Dále jsme se dozvěděli, že pokuta jednoho z nich by zaplatila naši cestu. Dále jsme jeli do ohromného krpálu, snad 15%. Bilčus musel několikrát zastavit. Pincek na jedničku s plným plynem. Nedostatek jsme odstranili 11z kolečkem na sekundárním řetězu. Neseděla tam zajišťovací matice, sundali jsme ji. Následoval krásný sjezd. Ve městě Trieben jsme zastavili na benzínce. Překvapil nás hajzldědek, který seděl na záchodech, ale nevybíral peníze, pouze tam seděl jen tak. Po odjezdu nás cesta zavedla na most, pod kterým se nám zdálo vhodné přespat. Bylo tam ale hodně kamení. Sjeli jsme do údolí k potoku a natáhli plachtu mezi Pincky. Dvakrát jsme poslali dokola slivovici, ze které mocně ubylo. Potom jsme šli spát. Sváťovi se zdálo, že voda v potoce hučí jako Víťův Pincek na dvojku.

3.den
St 18.7.2012
Trieben - Tarvisio
210 km

Ráno jsme vstali před 7. hodinou, zjistili jsme nepřístupnost potoka, sbalili jsme věci a vyrazili do ohromného kopce. Kromě Bilčuse jeli všichni celkem bez problémů, ale on musel několikrát seskočit a tlačit. V tom největším krpálu, kde měli zakázáno předjíždět i osobní auta opět přidřel motor. Ostatní pobavilo, když k nim po chvíli přijel, zastavil a strašně se mu kouřilo od motoru. Všichni to nějak zvládli, v horách začali relativní rovinky, na jedné takové se k nám přidal cyklista a naší rychlosti okolo 50 km/h nám bez problémů stačil ?. V kopci jsme mu drobek ujeli, ale na další „rovince“ jsme ho nechali jet napřed, protože jsme mu smrděli pod nos. Dále jsme jeli až do Judnenburgu. Zde jsme zastavili kvůli tomu, že Sváťovi upadlo světlo z Mustanga. Opravil to drátem. Z benzínky jsme se už nerozjeli. Krťouzovi se strhl závit, který drží kladívko. Když jsme to opravili a chtěli vyjet, zase to nešlo. Martinův pincek se stále uchlastával. Mnohokrát jsme vyměnili svíčku za suchou a čistou, ale nepomohlo to. Mezitím si nás všimli 3 Slováci na motorkách. Pokecali jsme. Snažili se nám něco poradit, ale stroj stále nejel. Když odjeli, Sváťa pronesl větu: „Týjo, ty tam nemáš trysku.“ Náhradní jsme sebou neměli. Po této nemilé události si všichni tři dorvali svou trysku a přemýšleli jsme, z jakého šroubu ji udělat a hlavně kde. Ze zoufalství jsme ještě prošli parkoviště a okolí benzínky. Po chvíli Krťouz tu trysku našel. Konečně jsme odjeli. Něco málo jsme ujeli když najednou Krťouz prudce zastavil! Nešlo mu pootočit s válcem. Nejdříve jsme mysleli, že se kouslo ložisko na klikové hřídeli. Byla by to špatná zpráva, protože jsme se před cestou špatně domluvili a náhradní nikdo neměl. Jakmile jsme sundali válec, bylo jasné, že je zadřená kliková hřídel. Z nejbližší autobusové zastávky jsme si udělali malý motoservis. Motor šel z rámu a komplet rozebrat. Během této operace si nás všiml nějaký Němec, co byl v Rakousku na dovolené. Když nás viděl, honem vyrazil do penzionu pro foťák. Byl z nás zcela mimo a vše dokumentoval. Také nám ukázal své fotky motorky, kde byl na BMW srazu a podobně. Měli jsme ohromnou kliku, že jsme sebou měli náhradní kliku. Při prvním složení motoru si Krťouz nedal pozor na vidličku. Nešlo řadit. Na druhý pokus šlo vše hladce. Protože od rozbité jehlové klece byl okousaný i píst, dali jsme tam náhradní včetně válce. Jednalo se o Bilčusův tříkroužek, který měl najeto přes 12 tis. Když jsme motor dávali do rámu, začalo se stmívat. Ochotně a se zájmem nám zastavil jeden Rakušan s malou dcerou a svítil nám svým vozem. Bohužel stálé seřizování odtrhu, předstihu a výměna svíčky nebylo to pravé, takže stroj nechodil. Návštěvník musel odjet. Zůstali jsme o dvou baterkách. Po mnoha dalších marných pokusech jsme vyměnili kladívka za stará. Motor naskočil. Trochu jsme to doladili, naložili batohy, uklidili zastávku a vyjeli. Hranice Rakouska jsme opustili asi ve tři čtvrtě na 12. Za tmy jsme se nefotili. Po pár kilometrech jsme na vhodném místě zastavili na noc.

4.den
Čt 19.7.2012
Tarvisio – Venezia
256 km

Ráno jsme se probudili za dálničním podjezdem. Nohy byly mokré od spacáků, protože spadla velká rosa. Trvalo nám poměrně dlouho, než jsme se sbalili. Krťouz s Víťou si napnuli řetěz; Sváťa zvětšil předstih i odtrh, ale přesto se mi Pincek uchlastal a nešel nastartovat. Odjeli jsme asi v půl deváté. Následně jsme jeli dlouho relativně z kopce, zastavili jsme až na benzínce. Všichni jsme nabrali. Když jsme vyrazili na cestu, projel okolo nás gang asi 20-ti červených skútrů z Rakouska. Následně jsme ujeli pár desítek kilometrů. Při projíždění okolo benzínky jsme opět zahlédli skútr-gang. V horách nás zaujali staré nefunkční železniční cesty s množstvím tunelů, na kterých se nyní proháněli cyklisté. Za nedlouho jsme sjeli z kopcovité krajiny do rovnější a teplejší oblasti. U Majana jsme zastavili na odbočce u potoka a vykoupali jsme se. Sváťa zjistil, že má klíště. Naštěstí se mu povedlo ho klackem vytočit. Po úžasném ochlazení jsme si vyprali věci. Bilčusovi uplavalo mýdlo. Oblékli jsme se do kraťasů a vše nepotřebné nabalily na Pincky. Náhle jsme na cestě naposled záhlédli gang Piagiostů. Vyrazili jsme za nimi. Sjížděli jsme stále z kopců, až jsme dojeli do úplné roviny. Benátky byly před námi. Zastavili jsme na autobusové zastávce, uvařili si slepičí polévku a ohřáli guláš ze sáčku. Bylo nesnesitelné vedro. Po jídle u nás zastavila a autem nějaká starší paní. Na něco se nás ptala, asi na cestu. Chvíli po jejím odjezdu jsme vyrazili do Benátek. Navigace nás zavedla přesně na záchytné parkoviště v Mestre. Krom mobilů, peněženek a dokladů jsme zde všechno nechali. Přikryli jsme Pincky plachtou a vyrazili jsme přes ulici na vlakové nádraží. Nejdříve jsme vůbec nevěděli, jaký je jízdní řád, ale na informační tabuli na nástupišti jsme zjistili nějaké odjezdy. Potom se Sváťa snažil koupit lístky. Věděl, že stanice by se měla jmenovat Santa Lucia. Sváťa zkoušel psát do automatu jméno zastávky Santa Lucia. Jediná podobná zastávka byla Santa Luca. Nakonec jsme se nějak dopídili, že správný název je Venezia – Santa Lucia, ale lístek se stejně koupit nedal. V tu chvíli k nám přišel jakýsi černoch a čistou angličtinou se nás ptal, jestli chceme jet do Benátek. Když jsme mu to potvrdili, tak nás zavedl do vedlejší místnosti s automatem. Dokonce nám i navolil vše potřebné pro tisk lístku. Stačilo jenom vhodit mince. Vlak na nás už čekal na nástupišti. Díky klimatizaci bylo uvnitř krásně. Po chvíli vyrazil vlak ze stanice, jel kus městem Mestre a my jsme poznávali místa, kde jsme jeli na Pinckovi. Když vlak vjel na moře, což bylo možné jenom díky náspu, který vedl z pevniny na ostrov, se začal Víťa ptát, jestli to je opravdové moře nebo jenom nějaký rybník. Cestou nám Krťouz stále básnil o čtyřcívkovém zapalování. Před vjezdem na ostrov jsme si všimli velkého krytého parkoviště vpravo. Po krátké zastávce na křižování vlaků jsme přijeli na nádraží. Při vystupování nás opět uhodilo ohromné vedro. Naší největší starostí bylo zjistit, do kolika jezdí vlak zpět do Mestre. Hned před nádražím jsme viděli typický benátský výjev – kanály, mosty a loďky. Nechali jsme nádraží za sebou a vyrazili jsme po mostě Rialto dále do města. Po chvíli chůze nás už nebavilo se vyhýbat davům turistů, proto jsme uhnuli z hlavní cesty. Za nedlouho jsme tahali mapu, ukázalo se, že je málo podrobná. Zatím co Sváťa startoval GPSku, ostatní mávali z malého mostu gondolám. Při průchodu jednou zalidněnou uličkou najednou Víťa vykřikl: „Ty vole nazdar, kde se tady bereš“. Potkali jsme Turnováky – Pavla Šimka a dva jeho kamarády. Po společné fotce a krátkém rozhovoru jsem pokračovali každý svou cestou. Před místními restauracemi postávali číšníci a stále nám přistrkovali židle. Stejně jsme šli dál. Domy a kostely v okolí náměstí jsou nádherně zdobené, stojí zde mnoho soch. Celý prostor je zaplněný obchodníky, pouličními umělci, turisty a určitě i zloději, ale s těmi jsme naštěstí neměli tu čest. Než jsme se propletli mezi těmi všemi lidmi a došli k moři, začalo pomalu zapadat slunce. Nechtělo se nám jít dál, takže jsme si odpočinuli u menšího mostu a pozorovali lodě v kanále a na moři. Dokonce jsme viděli i policejní lodní výjezd. Cestou zpět na nádraží jsme chvílemi bloudili, protože GPS fungovala mezi kamenými domy pouze občas. Za tmy jsme narazili na ulici Ferrovia, která podle nás vedla k nádraží. Na trase jsme prošli náměstím, kde byl nějaký veřejný koncert. Barevná světla vytvářela za tmy nádhernou atmosféru. Šli jsme přes Ponte dei Scalzi (most bosých). Po té, co jsme zjistili, že nejbližší spoj jede až za půl hodiny, jsme se vydali opět do města. Tentkrát na opačnou stranu. Došli jsme až k modernímu skleněnému mostu světového architekta Santiga Calatravyho. Vydali jsme se zpět na nádraží. Než jsme dojeli do Mestre, měli jsme všichni hlad. Protože jsme na první pohled neviděli žádný místní stánek s jídlem, vzali jsme za vděk McDonald. Už pomalu zavírali, takže jsme ještě doplnili zásoby vody a šli k Pinckům. Vše jsme našli tak, jak jsme to zanechali. Rychle jsme se sbalili, zaplatili a vyrazili z města. Ve skutečnosti jsme z města nevyjeli, protože u pobřeží je obydlené téměř vše. Asi po půl hodině jízdy jsme odobočili na polní cestu a zatlačili stroje do kukuřice. Rozbalili jsme karimatky (každý v jedné brázdě), zamaskovali u kraje polámané kukuřice a šli spát.

5.den
Pá 20.7.2012
Venezia - Pedaso
292 km

Probuzení nebylo moc příjemné, karimatku jsme měli položenou téměř v blátě a k tomu se připočetla skoro probděná noc, protože nás obtěžovali komáři. Repelent nepomáhal. Brzy jsme odjeli na první benzínku natankovat a osvěžit se. Během snídaně se naše stroje staly středem zájmu všech lidí, kteří zajišťovali chod čerpací stanice. Bez problémů jsme odjeli. Čím více se blížilo poledne, tím více nám bylo vedro. Na opravy strojů jsme zastavovali pokud možno ve stínu. Dnes jsme konečně zastavili u pláže. Po rozmluvě s policisty jsme naše stroje přeparkovali o 20 metrů zpět, před platnost značky zákaz vjezdu. Kdyby zde byla značka zákaz stání, neparkovali bychom zde, ale nechtěli jsme dělat zbytečné problémy kvůli maličkostem. Po pěkném osvěžení v moři jsme si drobek zdřímli. Při odjezdu nemohl Krťouz najít helmu. Chvíli zoufale všechno prohledával. Pak ji našel nasazenou na plotě o těch 20 metrů dále, kde jsme předtím parkovali. Následně nám cesta moc neubíhala, protože „státovka“ po pobřeží je jedno velké dlouhé město a když se nepopojíždí v koloně, tak se stojí na červené. Proto jsme jeli dlouho do noci. Hlavní cesta byla lemovaná svodidly a tak se nám špatně hledalo místo na odbočení. Okolo 11 té večer našel Krťouz mezi městy pěknou polní odbočku. Dojeli jsme až k velkému opuštěnému domu. Zde jsme v zákrytu stromů ulehli. Před spaním poslal ještě Víťa dokola slivovici.

6.den
So 21.7.2012
Pedaso – Monterotrondo
208 km

Po rozednění projelo nějaké auto po prašné cestě snad každou půlhodinu. Z počátku nás to zneklidňovalo, ale pak jsme si zvykli. Před 8mou vstal Bilčus, dopnul řetěz, dotáhnul šrouby na řazení a namazal lanko zadní brzdy. Následně vstali i ostatní. Začali jsme balit. Krťouz zjistil, že spal celou noc na injekční stříkačce. Naštěstí byla po inzulínu a měla na jehle čepičku. Chvíli před naším odjezdem u nás zastavil nějaký muž. Bylo mu okolo 30-ti. Až za nějakou dobu jsme pochopili, co nám říká. „Můžete tady být hodinu, dvě, tři, ale nespěte tady.“ Naštěstí nám uvěřil, že jsme zde nespali a odjel si po svém. My také odjeli. Kurz byl nastaven na Řím, ale čekal nás přejezd Apenin. Dopoledne se nám jelo skvěle a relativně bez poruch. Okolo 1 jsme zastavili v horské vesnici Acquasanta Terme. Krťouz našel nádherné místo pro zastavení – ohromné kryté parkoviště, kde téměř nikdo nebyl. Sváťa nám všem prohlédl svíčky, trochu si poladil karburátor a šel se s foťákem podívat nahoru nad vesnici. Bilčus zatím uvařil polévku, Víťa smskoval nejen do rádia Jizera a Krťouz napsal pár stránek do deníku. Následně jsme si všichni chvíli zdřímli. Před odjezdem jsme ještě došli pro vodu. Ve 4 jsme vyrazili na cestu. Již nebylo takové vedro. Za pár zatáčkami musel Sváťa vyměnit svíčku. Pincek nikomu moc nejel, protože jsme byli v kopcovité oblasti. Cestou jsme projeli mnoho tunelů. V těch delších se výrazně projevovala změna teplot a to snad i v desítkách stupňů. Spodní konec chladil, vrchní topil. Necelých 30km od kempu Tiber jsme okolo 9 večer zastavili na příhodném místě. Po polévce jsme dopili zbytek slivovice a šli spát.

7.den
Ne 22.7.2012
Monterotrondo – Camp Tiber
31 km

Probudil nás krásný letní den po 8. hodině. V klidu jsme se sbalili a vyrazili směrem na Řím. Během cesty jsme potkali spoustu benzínek, ale Bilčus si myslel, že má zvětšenou rezervu z Babetty a že dojede. Nedojel, pár kapek benzínu mu věnoval Víťa. Přetočit to šlo snadno, protože Mustang má vysoko posazenou nádrž. Během cesty nás překvapilo velké množství lehkých žen za denního světla. Před 11tou jsme dojeli do kempu Tiber na okraji Říma. Zde jsme zjistili naši špatnou volbu. Neměli jsme si vzít jeden pokoj se sprchou a druhý bez, protože leželi na opačném konci kempu. Před odjezdem do Říma nás na blechy v matracích přišel anglicky varovat jeden starší pán. To nás dost zneklidnilo, matrace jsme nastříkali repelentem a vyrazili jsme na autobus, který nás zavezl ke stanici nadzemky. Za 6€ si každý koupil celodenní lístek MHD. Metro na nás působilo čistěji než v Praze. Vystoupili jsme u Fontány di Trevi, následně jsme přešli na Pantheon. Historickou budovu jsme si důkladně prohlédli i zevnitř. Dále jsme pokračovali na Piazzu Navonu, když jsme si všechno důkladně prohlédli, pokračovali jsme dále. Dostali jsme docela hlad, když jsme chtěli nabrat správný kurz k dalším památkám, zjistili jsme, že nemáme mapu. Přišla vhod Sváťova navigace. Cestou k Andělskému hradu jsme si dali oběd v místní restauraci. Po chvíli váhání jsme si všichni zvolili těstoviny. U hradu vydělávalo spoustu umělců. Následně jsme přejeli metrem na druhou stanu řeky a šli se podívat do městského státu. Před vstupem do paláce jsme měli problém. V batohu ležel malý švýcarák. Abychom prošli detekčním rámem, museli jsme si ho schovat v nedaleké zapadlé ulici za rozvaděč. Dovnitř paláce jsme se stejně nepodívali, protože nám kraťasy končili nad koleny. O kousek dál jsme si dali pravou italskou zmrzlinu a Bilčus poslal pohledy z Vatikánu. Následně jsme si vyzvedli nůž a pokračovali pod Španělské schody. Prohlídku Říma jsme zakončili u Kolosea. Poté co jsme ho obešli, jsme se krátce podívali do parku s archeologickými nálezy. Kousek pod kostelem jsme potkali jednoho českého mnicha z Prahy, se kterým jsme prohodili pár slov. V metru jsme zažili malé dobrodružství, když jsme ve voze čekali 40 minut, než se rozjel. Poslední autobus od stanice nadzemky do kempu jsme stihli přesně. I když byla v kempovém baru nějaká akce se spoustou lidí, my si radši uvařili dvě polévky, zhodnotili den a šli spát.

8.den
Po 23.7.2012
Camp Tiber - Grosseto
172 km

Ráno jsme se vzbudili do deště. Přemýšleli jsme, zdá máme vyjet nebo se zdržet o den déle. Poté začalo ještě více pršet, ale rozhodli jsme, že vyjedeme. Po 10. hodině se počasí uklidnilo. Těsně před 11tou jsme vyjeli směrem na Řím. Na vrátnici jsme zaplatili za kemp. Pincky nám všem chytli na první našlapnutí a tak jsme vyrazili. Po hlavních cestách se nám až k Římu jelo hezky, až jsme se zasekli v dopravní zácpě. Ve druhém pruhu jsme stále potkávali policisty, kteří nás pomalu předjížděli. Najednou zůstal Sváťa pozadu s Bilčusem. Na Mustangovi byla potřeba vyměnit svíčku, protože se to uchlastalo. Opravovali jsme před firmou Mercedes-Benz. Když jsme se chtěli rozjet, přechlastal se Pincek Krťouzovi. Roztlačovali jsme ho snad půl hodiny, až nakonec chytnul. Navigace nás zavedla před Vatikán. U Svatopetrskeho náměstí jsme se vyfotili, Krťouz odnesl do schránky další pohledy. Pokračovali jsme dále k Národnímu památníku Viktora Emanuela II., kde se o Pionýry velice zajímal nějaký ital s rodinou. Pro dokonalost fotky mu Krťouz ještě půjčil helmu. Před Koloseem jsme potkali jakéhosi českého tuláka, který pocházel z Prahy. Vyprávěl nám, jak se jednou probudil po opici na lavičce. Stáli nad ním dva Bulhaři, kteří mu kradli mobil, co měl na krku. Při útěku od nich si roztrhl ruku. Dále nám povídal, že si koupil za 500€ malou zahrádku na okraji Říma a chce si na ní postavit malý domek... Odjezd z města nám značně komplikovaly jednosměrky. Po mnoha zastávkách na křižovatkách nám kondenzoval olej ve výfuku a Pionýři začali ještě více smrdět. Kolemjdoucí si zacpávali nosy. Také jsme viděli spoustu lidí, kteří při pohledu na nás zvedali palec nahoru. Asi ve 3 hodiny odpoledne jsme zastavili na dvě polévky. Poladili jsme stroje. Víťa si zašil díru v kalhotech, Sváťa fotil letadla, která létala z letiště Leonarda da Vinciho a Bilčus s Krťouzem tipovali, kolik plynu ještě v bombě zbývá. Nyní nám to docela jelo. Nakoupili jsme jídlo a za městem, když to Krťouzovi moc nejelo, jsme zastavili. Měl ucpaný výfuk. Ostatní si alespoň dopnuli řetěz. Při jídle okolo nás projel český kamión. Na pozdrav nám zatroubil. Jeli jsme až do tmy. Večer začal foukat silný vítr a zatáhla se obloha. Museli jsme najít místo k přespání, kam neprší a nefouká. Po několika nevhodných místech jsme vzali za vděk transformátor v poli u vedlejší silnice. Nad sebe jsme natáhli plachtu a šli spát.

9.den
Út 24.7.2012
Grosseto - ELBA
172 km

První část noci nebyla nic moc. Foukal silný vítr a plachta dělala hrozný rámus, navíc na Sváťu a Víťu lezly desítky žlutých berušek. Až kolem půl 2 v noci jsme uklidili plachtu a dva pinckaři si přelehli vedle. Zbytek noci byl klidný. Ráno jezdilo po silnici za transformátorem více aut, než bychom chtěli. Navíc na hlavní cestě, půl kilometru od nás, postávali policisté. Rychle jsme odjeli, během prvních pár kilometrů potřeboval Bilčus natankovat. Zastavili jsme na čerpací stanici. Při odjezdu zapomněl Krťouz rukavice, pro které se vrátil. Konečně nám cesta začala ubíhat. Najednou Krťouz zastavil u odbočky, podíval se na výfuk a zjistil, že mu chybí koncovka doutníku. Vydal se ji pěšky hledat, protože tušil, kde ji ztratil. Bičus šel kus za ním. Chybějící kus si Krťouz našel asi po 800 metrech na křižovatce u odpočívadla. Jeli jsme dál. Zastavili jsme u COOPu, dohodli jsme se, že se podíváme na výběžek Punta Ala. Kde jsme si prohlédli přístav a následně nás zastihl déšť. Chvíli jsme jeli, pak čekali pod stromem. Docela jsme se vykoupali. Došla nám trpělivost a oblékli jsme pláštěnky. Dojeli jsme na benzínku a natankovali. Ve chvíli, kdy každý něco štěloval nás přijeli zkontrolovat policisté. Moc se jim nezdály naše 40-ti leté stroje. Zapsali si nás, ale závadu nenašli, tak naštěstí pro nás odjeli a my mohli pokračovat dál. Zastavili jsme až v přístavu. Martinové koupili zpáteční lístky na trajekt. Celkem to stálo přes 200€. Téměř ihned jsme odjeli. V lodi nám Pincky přivázali provazem ke stěně. Během hodinové plavby jsme si nádherně odpočinuli. Při odjezdu nemohl Krťouz nastartovat, při roztláčení uklouzl na mokré podlaze a málem se natáhnul. Při nádherném výjezdu do kopce jsme skoro na vrcholu vyfotili západ slunce do něžného oparu nad mořem. Následně jsme našli krásné nocležiště na starém nepoužívaném mostě zarostlém ve křoví. Bilčusovi přestalo svítit přední světlo. Odjeli jsme k moři na noční koupel. Po hezkém osvěžení jsme si prošli pláž a vedle hlavní třídy koupili láhev vína na večer. Na starém mostě jsme uvařili gulášovku, vypili víno, podiskutovali a šli spát.

10.den
St 25.7.2012
ELBA – San Vincenzo
131 km

Probudili jsme se do prosluněného dne. Bilčus vstal dřív než ostatní a posnídal většinu ostružin v okolí. Nedlouho potom vstali i ostatní. Pojedli jsme chleba a kus sýra, sbalili se a vyjeli na vrchol ostrova. Zde jsme nechali stroje a šli jsme se podívat k lanovce na nejvyšší horu. Poté jsme se pokusili zdolat vrchol, po necelé půlhodině cesty jsme zjistili, že nikdo nevzal pití, začínalo se dělat teplo a proto jsme výšlap vzdali. Dále jsme vyjeli na jižní pláž ostrova. Cestou jsme se několikrát vyfotili s nádherným výhledem na moře. Pláž byla úžasná, hrubým písek, místy skála s nevelkými kameny a k tomu průzračně čistá voda a to i v hloubce! Po třech smočeních jsme odjeli na druhou stranu k přístavu. Najedli se před obchodem a vydali se na velmi rychlou obhlídku historické části města. Na našem trajektu jezdily motorky do druhého patra. Po vylodění jsme se převlékli a nabrali směr Livorno. Začalo se šeřit a na několikátý pokus jsme našli nocleh na okraji města na zarostlé louce za železničním mostem.

11.den
Čt 26.7.2012
San Vincenzo – Lago di Garda
332 km

Noc na vyboulené zemi nebyla nic moc. Dále nám sem během moci přišel dvakrát bekat srnec. Rachot vlaků už nebyl to nejhorší. Po probuzení jsme uvařili polévku. Vyjeli jsme směrem na Modenu a potom Pisu. Prohlédli jsme si věž, vyfotili se, prohodili několik slov párem Čechů, nakoupili památeční předměty a zase odjeli. Cesta nás vedla přes Apenínské pohoří serpentinami do výše 1519 m.n.m. Sjezd a cesta po vrstevnici byla nádherná. Zatáčky akorát na Pincka, přibrzdit do zatáčky z kopce, podřadit, přidat do kopce a uhánět desítky metrů před 100 metrovým sjezdem plných nádherných serpentin. Po dalších několika kilometrech jsme natankovali benzín. Cesta začala ubíhat. Měli jsme jenom pár menších zastávek pro nastavení navigace. Těsně po západu slunce jsme dojeli k jezeru Lago di Garda. Kousek od pláže jsme našli příhodnou louku a na ní rozbalili plachtu a lehli si na ní. Ještě jsme si uvařili dvě polévky s posledními párky z Čech. Před spaním jsme pozorovali nedaleký ohňostroj - kam se hrabe náš silvestr.

12.den
Pá 27.7.2012
Lago di Garda – San Candido
280 km

Během noci padla velká rosa. Ráno jsme měli všichni mokré spacáky. Posnídali jsme sladký toastový chleba s nutelou. Následně jsme sbalili věci. Při odjezdu na pláž se Martinovy nechtěl rozjet Mustang. Pomohlo nastavení předstihu a výměna svíčky. Koupání v jezeře bylo skvělé. Voda se nám zdála relativně teplá a čistá. Cestou do Verony jsme natankovali. Bohužel nikdo z nás nevěděl, kde leží Juliin balkón, takže jsme pokračovali v cestě. Asi po 40-ti kilometrech jsme udělali jídelní pauzu před supermarketem. Skoro všechno jsme snědli a hlavně si odpočinuli. Další zastavení bylo kvůli natankování. Přišel k nám starší pán a tankoval. Kvůli naší smůle to moc neuměl, takže Sváťovy pobrindal Mustanga a rozlitý benzín mu rozleptal naší italskou propagační nálepku. Následně začal zlobit Martinuv Mustang, několikrát jsme museli zastavit, nastavit předstih a vyměnit svíčku. Nepomohlo to, Pincek stále nejel podle našich představ. Pro lepší rozpoznání závady si Martinové prohodili stroje. Krťouz to hned poznal – ucpaný výfuk. Vyčistili jsme ho a při té příležitosti jsme se rovnou tepleji oblékli, protože na začátku hor se začala dělat zima. Všichni lidi na nás tak nějak zírali, někteří nevěděli, někteří se smáli, jiní mávali. Po této zastávce nám to zase začalo jet. Dnešní den jsme zakončili u staršího opuštěného domu u silnice s odpočívadlem. Již byla skoro tma. Pincky jsme zaparkovali za domem a šli se lehnout na travnatý plac v lese. Při večeři se začalo blýskat. Bouřka byla daleko, ale v horách se počasí rychle mění. Nevěřili jsme pěknému počasí. Navíc nebyly vidět hvězdy. Přestěhovali jsme se pod most asi o 50 metrů dále. Místy bylo trochu vlhko, protože jsme leželi v korytě potoka, který na jaře odváděl vodu z tajícího sněhu. Byli jsme klidní a celkem dobře se vyspali.

13.den
So 28.7.2012
San Candido - Zell am See
179 km

Ráno nás před 6tou ranní zbudily hlasy od silnice. Mysleli jsme si, že to je parta horolezců, kteří se chystají na hory. Urychleně jsme sbalili spacáky a karimatky. Najednou auto odjelo a nastal klid. Před vytlačením si Víťa všiml, že má prázdné zadní kolo. V plášti jsme našli drát z ocelového kartáče. Netrvalo dlouho a vyjeli jsme. Cesta ubíhala docela hezky. Na hranicích jsme natankovali levnější benzín, vyfotili se u Italské cedule a vyrazili na Lienz. Ač po kopcích, jeli jsme docela bez problémů. V Lienzu jsme zastavili u supermarketu a nasnídali se. Zanedlouho začalo větší stoupání. Na menším vrcholu jsme zastavili na parkovišti u motobaru. Chvíli jsme diskutovali a pak jsme vyrazili na cestu. Krťouz se nerozjel. Vytvořil se mu škvarek na svíčce. Ostatní si toho nevšimli a oddělili se od něj. Po nějaké době bylo Bilčusovi divné, že za ním Krťouz nejede. Počkal na odpočívadle a na chvíli si zdřímnul. Probudila ho až nějaká paní, která u něj zastavila a ptala se, zad je všechno v pořádku. Nedlouho potom co odjeli, přijel i ztracený Krťouz. Společně dojeli zbylé dva účastníky, kteří čekali o pár kilometrů dále. Prohodili jsme pár slov a jeli dále. V jednom dalším velkém kopci přestal Sváťovi jít Mustang do otáček. Než jsme to opravili, začalo pršet. Chvíli jsme se schovávali před nějakou garáží, následně pod stromem a na konec pod přístřeškem soustružnické dílny. Zde jsme mohli v klidu opravovat. Několikrát jsme vyměnili svíčku, nastavili předstih, poštelovali odtrh. Nic nepomohlo. Chvílemi stroj jel a nechtěl pracovat ve vyšších otáčkách, chvílemi nešel nastartovat vůbec. Uvařili jsme polévku. Pomalu začal ustávat déšť, za chvíli už vysvitlo sluníčko. Stroj stále nejel podle našich představ pro zdolání Grossglockneru. Další fází bylo sundání výfuku, výměna indukční cívky a vyčištění sundaného karburátoru. Svíčka byla stále mokrá, jehla byla nejníže, co to šlo a hladina v karburátoru byla akorát, spíž nižší. Při čištění karburátoru z něj Sváťovi vypadnul kousek alobalu, možná byl v prostoru pro jehlu a nadzvedával ji… Po složení, šel motor o něco lépe a Krťouz se rozhodl, že na ne úplně ideálním stroji pojede. Pomalu začínalo zase pršet. Hodiny ukazovaly okolo 6-té. Začalo nám prudké stoupání. O dvě zatáčky dál jsme již navlékali nepromokavé oblečení. Každý jel, jak to jenom šlo. U brány do placeného úseku Grossglockneru jsme se opět sjeli. Původně jsme kvůli počasí měli 20 minut počkat, ale paní nás pustila po dvou minutách. Za 16€ vjezdného jsme obdrželi vstupenku, informační leták, propagační nálepku a ohromný krpál před sebou. Z počátku to docela šlo – Pincci měli ještě dost síly roztočit nejlehčí převod, ale čím déle jsme stoupali, tím rychleji sil ubývalo. Snad jenom Krťouz na půjčeném Mustangovi stále ujížděl vpřed a nemusel zastavovat fotit krajinu (krycí název pro zastávku na odpočinutí Pincka), seskakovat a tlačit či jenom se odstrkovat. Bilčus začal jezdit klikatě, od krajnice ke krajnici a docela to v kopcích pomáhalo, takže během chvíle jsme tak jeli všichni. Mohli jsme si to dovolit, protože nebyl velký provoz. Cestou jsme potkali i několik Čechů, kteří nás jak jinak než obdivovali. Asi po dvou delších zastávkách a časově neodhadnutelné době jsme se vyškrábali na nejvyšší bod 2506 metrů nad mořem. Zde jsme chvíli pobyli, prohodili pár slov s ostatními turisty – ti si nás fotili jako kuriozitu a jeli jsme dál. Po průjezdu tunelem jsme měli sjezd dolů a zase kousek nahoru na druhý vrchol. Po krátkém pobytu začalo pršet a nás čekal mnoha kilometrový sjezd s klesáním 12%. V dešti se nejelo příjemně. Po prvním výškovém kilometru začalo pršet hustěji. Krťouz počkal na ostatní pod přístřeškem turistické budky. Po chvíli jsme v mokrých botách vyrazili dál. Déšť neustával. Začínalo se šeřit. Ujeli jsme pár kilometrů do města Fusch. Natankovali jsme. Kousek za benzínkou si nás všimli Rakouští policisté, kteří zde namátkově kontrolovali. Naštěstí jim vysílačkou ohlásili důležitější případ, takže jenom rychle dokontrolovali Krťouzovy papíry, k dalším se nedostali a odjeli. My pokračovali v mokré cestě. Nápad dojet domů na jeden zátah byl nesmyslný. Po chvíli hledání jsme našli kryté parkoviště s několika auty před zavřeným obchodním domem. Báli jsme se příjezdu hlídací agentury či dokonce policie, ale naše obavy se nepotvrdily.

14.den
Ne 29.7.2012
Zell am See – Vimperk
304 km

Budík probudil Bilčuse přesně ve 4 hodiny, byla tma a pršelo. V 5 hodin to vypadalo naprosto stejně. Až o půl 6té se začalo rozednívat a hlavně nepršelo. Sbalili jsme místy mokré spacáky od prokapávající střechy. Oblékli jsme pláštěnky či nepromoky a vyrazili jsme. Za drobného deště jsme ujeli okolo 80 ti kilometrů a natankovali jsme. O 20km dál jsme zastavili na jídlo. Naštěstí jsme objevili otevřený obchod na benzínce. Po půlhodině jsme chtěli vyjet. Nevyjeli jsme. Sváťovy nesvítilo přední světlo. Chvíli hledal závadu. Našel vypálený usměrňovací můstek.Vše se povedlo opravit. Na benzínce jsme strávili asi hodinu, ale díky brzkému vstávání jsme měli relativně dobrý čas. V dešti jsme vyjeli. Když přestalo pršet a my za jízdy oschli, svlékli jsme se. Nedlouho potom se Bilčusovi ukroutilo lanko náhonu k tachometru. Zastavili jsme. Krťouzovi se zdálo, že Víťa jede pomalu a je stále vzadu – několik stovek metrů za námi. Vyměnili si stroje. Po chvíli zmizel Krťouz někde v dáli vpředu. Po pár kilometrech Víťa opět nestačil. Zastavili jsme a prohlédli půjčený stroj. Ihned jsme objevili vyšroubovanou svíčku, která držela na fajfce. Vyndali jsme ji a položili na zem. Byla tak horká, že pod sebou roztavila asfalt. Když jsme končili s opravami, začalo pršet. Bilčus si oblékl nepromok, Sváťa pláštěnku a Víťa ujížděl na půjčeném Pinckovi někam se schovat. Pod kopcem se setkal s Krťouzem v autobusové zastávce. Modrý Pincek stále nejel a na bílém Mustangovi spadl řetěz. Při dešti jsme v zastávce uvařili polévku a opravili stroje. Hodiny ukazovali čtvrt na 2. Když přešel déšť a chtěli jsme odjet. Ve městě Passau jsme chytli snad všechny červené na semaforu. Minimálně 10 jich bylo. Na jedné křižovatce jsme tak dlouho ladili navigaci, až se z toho vytvořil Krťouzovi škvarek na svíčce. Na nejbližším parkovišti zjistil, že má obroušený plastový kousek kladívka (který se klouže po vačce). Po výměně kladívka jsme vyjeli. V kopci za městem Sváťa zastavil, měnil svíčku a šteloval elektriku, aby Mustang alespoň trochu jel. Víťa s Krťouzem zastavili 200 metrů před ním, protože druhému Mustangovi prasknul řetěz. Během chvíle přijel Sváťa k ostatním. Mohli jsme opravovat hromadně. Během oprav se zamračila obloha a začalo pršet. Přesunuli jsme se do autobusové zastávky vzdálené cca 80 metrů. Když jsme skončili s opravami, přestalo i pršet a my chtěli vyjet, ale nyní to pro změnu nejelo Krťouzovi. Než motor správně naladil, začínalo zase pršet. Protože jsme všichni chtěli domů a stále si naivně mysleli, že máme šanci dnes dojet domů, tak jsme v dešti vyjeli. Ve městě Hutterhurm začal zase stávkovat Sváťův Mustang. Pro jistotu jsme zastavili u autobusové zastávky. Začala klasická oprava, stále měnit svíčky, předstih, odtrh… nic nepomáhalo. Zkoušeli jsme povolit výfukové kolínko, vyměnit kondenzátor, prohlédnout válec s pístem, jestli závada není na mechanické straně. Byli jsme zoufalí. Během opravy u nás zastavili dva Češi, kteří jeli z kamarádovy svatby v Italské Veroně. Jeden měl mašinu, druhý skůtra. Docela nás obdivovali, ale zdrželi se jenom chvíli, protože potřebovali dohnat třetího kamaráda. Okolo 8mé hodiny večer se nám povedlo dostat Mustanga do formy, na které se nechá jet. Krťouz se nabídl, že na něm pojede. Docela jsme to uháněli dál. Také nám bylo již jasné, že dnes domů nepřijedeme. Kolem desáté večer jsme konečně vjeli na území našeho státu. V bezcelní zóně u přechodu Strážný jsme utratili poslední drobné kovové Eura. Začátek chladné horské noci nás donutil sjet o pár stovek výškových metrů níže. Po dlouhé době jsme nabrali benzín za české koruny. V noci se nám jelo dobře a zdálo se že cesta rychlé ubíhá. Kousek za Prachaticemi jsme našli příhodnou posekanou louku. I když byla značně mokrá od rosy, ulehli jsme v ní.

15.den
Ne 30.7.2012
Vimperk – Jičín
264 km

Až na zimu jsme měli klidnou noc. Před rozedněním začali jezdit vlaky. Probudilo nás slunce, zima a vlhkost spacáků. Odjeli jsme bez problémů. Cesta ubíhala hezky. Drželi jsme se naplánované trasy a zastavili jsme v Hošticích u Volyně. Zjistili jsme, že za 30 let se obec značně změnila. Slavné JZD bylo napůl prázdné a staré časy připomínaly už jenom vtipné malby na zdi. Pokračovali jsme dál po rozbité cestě. Sváťa na ní vyklepal láhev s olejem, pro kterou se musel vrátit. Ostatní si jenom značně naklepali pozadí. Na odpočinkové zastávce před Oltyní (u Tábora) jsme se poprvé setkali s naší doprovodnou čtyřkolkou. Dva nejvěrnější fanoušci se rozhodli, že poslední den nám pojedou naproti. A vzhledem k našim včerejším problémům sebou pobrali ještě celý náhradní motor. Před Jičíněvsí jsme předali naši kameru Bohoušovi. Ten měl jako spolujezdec volné ruce a natáčel konec naší cesty a příjezd do Jičína. Zde jsme se vyfotili a pověděli největší zážitky z cesty. Dokonce jsme měli i živý vstup do rádia Jizera. Asi po půlhodině jsme se rozjeli domů. Pincek to je stroj!