Francie na Pinckoj

Po úspěšně složené maturitě nás čekaly nejdelší prázdniny v životě. Proto jsme se rozhodli pro dlouhou cestu do Francie. Hlavními cíly jsme zvolili Brusel, Omaha Beach a Paříž.

1.den
So 9.7.2011
Vojice – Jičín – Horní Slavkov
242 km

První den naší cesty jsme se sešli ráno před devátou hodinou u Martina S. Dobalili jsme poslední věci a připravili jsme se na cestu. Bez větších problémů jsme jeli po naší známé trase přes Mladou Boleslav, Mělník, Slaný, Rakovník… Odpoledne jsme se ubytovali u dědy Martina S. Pincky jsme zaparkovali v nedaleké garáži. Ještě jsme je před večeří trochu poštelovali. K jídlu jsme dostali výborný guláš.

2.den
Ne 10.7.2011
Horní Slavkov – Zella-Mehlis
266 km

Ráno jsme vstali po 7. hodině, hned po snídani jsme se sbalili, rozloučili a vyjeli směrem na Kynšperk nad Ohří. Cesta byla příjemná. V Aši jsme nakoupili zásoby oleje – 6 litrů M2T. Před hranicemi jsme natankovali poslední český benzín. Jako u každých hranic byly na každém rohu nějaké nevěstince. V Německu jsou relativně špatně značené uzavírky. Několikrát jsme přijeli až před zákaz vjezdu a museli jsme ho složitě objíždět. Dalším problémem bylo to, že jsme neobjevili žádný otevřený supermarket. K obědu jsme měli zbylé řízky.Hezký zážitek mám i z mostu, když jsme ho přejížděli, zrovna jel pod námi vlak naložený dřevěnými pilinami. Celý most krásně voněl. V pozdním odpoledni nás zastihl déšť. Poměrně dlouho jsme hledali něco, kde se můžeme schovat. Docela jsme promokli. Zachránil nás až přístřešek pod garáží u letního domu (kde zrovna nikdo nebyl). I když byla v jednom místě děravá střecha, zachránilo nás to. V suchém oblečení jsme povečeřeli dvoje polévkové nudle na sucho a jedny sušenky.

3.den
Po 11.7.2011
Zella-Mehlis – Kirchsahr
402 km

Ráno jsme vstali po 6. hodině. Rychle jsme se sbalili a odjeli. První zastávka byla u supermarketu v Suhlu, kde jsme posnídali. Ve stejném městě jsme ještě doplnili zásoby vody na benzínce. Mokré oblečení nám uschlo poměrně rychle. Po poledni jsme si zastavili na polévku. I když nejbližší plodinou bylo obilí, vařili jsme hrachovou. Stále se nám jelo příjemně, tedy až na některé od sedla otlačené části těla. Při sjezdu z jednoho z mnoha větších kopců bodla Martina V. včela. Zpočátku jsme tomu moc nevěnovali pozornost, ale ukázalo se to jako chyba. Město Bad Neuenahr-Ahrweiler jsme si prohlédli trochu více zblízka, kvůli částečně nefunkční GPS navigaci. Nakonec jsme se vymotali. Nabrali jsme směr na krásné údolí plné vinic. Pomalu se blížil večer a my jsme se utábořili pod plachtou mezi Pincky na louce za Kirchsahrem.

4.den
Út 12.7.2011
Kirchsahr – Sint Truiden
174 km

Jako prvního mě ráno probudila zima. Ostatní ještě spali. Po krátké ranní očistě jsem se během zahřál a přitom jsem si prohlédl okolí. Po dlouhém přemlouvání jsem Martiny vytáhl z pelechu. Po chlebové snídani jsem vyčistil výfuk a vyjeli jsme. Během cesty ve městě nás předjeli dva policisté na motorkách. Nechtěli jsme s nimi mít zbytečný kontakt, proto jsme zastavili u LIDLu na doplnění zásob a zvolili jsme jinou trasu než oni. Přijeli jsme do Belgie. Po chvíli jízdy nás zastavil déšť. Pozdě, ale přeci jsme se schovali do dvou autobusových zastávek. Déšť přešel a my jsme se zase dali na cestu, když jsme vyjeli, zmokli jsme znovu. Chvíli jsme marně hledali kam se schovat. Po marných pokusech s plachtou v sadu jsme uviděli posed. Po bližším prozkoumání jsme utábořili pod pravděpodobně mysliveckou chatou. V noci nás navštívil opět několikrát déšť. Okolo půlnoci jsme přendali plachtu ze střechy dolů. Mohl ji totiž utrhnout silný vítr, který v noci foukal.

5.den
St 13.7.2011
Sint Truiden - Waterloo
135 km

Ráno nás probudila vlhkost spacáků. Rychle jsme sbalili věci a schovali jsme se před deštěm v nedalekém posedu. Teplá polévka byla v deštivém počasí ještě lepší než obvykle. S navléknutými pláštěnkami jsme vyrazili na cestu. Poprvé jsme zastavili kvůli Martinově poruše na Pinckovi. Protože měl od včelího bodnutí oteklé jedno oko, tak jsme závadu odstraňoval já s druhým Martinem. Pravděpodobně mu odešel kondenzátor, ale opravili jsme více věcí než to zase jelo. Při rozjezdu se utrhlo spojkové lanko. Ihned jsme ho vyměnili. Další zastávku jsme udělali před lékárnou, kde si Martin koupil lék na zklidnění otoku. Vše se hned lepšilo, tedy kromě počasí, takže jsme museli několikrát přečkat déšť v autobusové zastávce. V Bruselu nás konečně čekala lepší silnice (všude jinde v Belgii jsou betonové drncačky). Nejprve jsme se vyfotili u paláce královské rodiny. Následně jsme jeli k Atomiu. Objeli jsme ho dokola a několikrát jsme se vyfotili. Ve městě jsme bohužel nepotkali žádné Čechy. I přes to se našlo pár našich obdivovatelů. Z města jsme viděli jenom malou část, ale i pře to jsme shlédli spoustu soch u cest a námětí. Z nekonečného drncání a ustavičného popojíždění spadl Martinu V. řetěz. Ze sedla Pincka jsme zpozorovali i černocha, co mlátí svojí taškou o dopravní značky. Vyjeli jsme směrem na Waterloo. Na benzínce jsme umyli ešusy. Martin S. si zatím popovídal s místními policisty. Ptali se ho na řidičák, ale mimochodem i na hajzl papír. Sochu lva, která stojí v místě Napoleonova posledního boje, jsme si prohlédli pouze z dálky; vstup k ní byl hlídaný a už měli zavřeno. Při odjezdu z obce si Martin V. všimnul starého domu, kde bychom mohli nocovat. Důkladně jsme si to zde prošli a v nejpříhodnější místnosti jsme zaparkovali stroje a sami si lehli před ně. V noci nás rušili snad jenom projíždějící auta z blízké silnice.

6.den
Čt 14.7.2011
Waterloo – Lé Tréport
283 km

Ráno jsme se rychle sbalili a vyjeli jsme na trasu, než začne pršet. První déšť nás zastihl ještě v Belgii. Přečkali jsme ho v autobusové zastávce. Další pokračování deště bylo na uvítaní hned ve Francii a to několikrát. Zimu jsme zaháněli běháním v okolí zastávek a vařením polévek. Byl to hodně krušný den. Za celý den jsme si tepla moc neužili. Při zastávce na jedné z benzínek jsem dával Pincka na stojan, ale sám jsem nějak ztratil rovnováhu a stroj mi spadl na zem. Nic se mu nestalo. Další lehce kuriózní pád se mi stal na rovné silnici, kde se mi zamotala tkanička od boty mezi kolečko na sekundárním řetězu a simerink. Když jsem to zjistil, zastavil jsem. Nevyšel mi pokus couvaní s Pincekem. Myslel jsem si, že se mi to zpětně rozmotá. Nestalo se, jenom já jsem se sbíral ze země. Počasí se zlepšilo až k večeru, kdy jsme dojeli k moři. Ale to už slunce zapadalo za obzor do velké louže. Tento den jsme si ho moc neužili. Noc jsme strávili na poli s pšenicí.

7.den
Pá 15.7.2011
Lé Tréport – Douvres-la-Delivrande
237 km

Ráno jsme vstali, až když slunce osušilo naše orosené stroje. Pokračovali jsem stále směrem na Omaha Beach. Na první ranní zastávce u supermarketu k nám přišel klaun a zval nás do cirkusu. Dostali jsem hezky barevný letáček CIRQUE, ale nic víc jsme nepřeložili. Jelo se nám líp než předešlý den, protože nepršelo. Ale nepříjemný byl i studený vítr, který foukal proti nám. Trochu jsme si odpočinuli v městečku Dieppe, které nám nabídlo nádherný výhled na svoje historické centrum, blízký hrad a několik kilometrů dlouhou pláž. Po mnoha svačinových zastávek či tankovacích zastávek jsme si udělali také první koupací. Voda byla docela špinavá, ale stejně nám víc vadil studený vítr, který foukal. Nikdo z nás ve vodě dlouho nevydržel. Najedli jsme se, vyprali špinavé prádlo a jeli jsme dál. Hodně času jsme strávili v kolonách. Nepomohlo ani velké množství kruhových objezdů, které mají urychlovat dopravu. Když začalo drobně pršet, Martin V. si všimnul dřevěného altánku u supermarketu HYPER U. Zde jsme přenocovali.

8.den
So 16.7.2011
Douvres-la-Delivrande - Caen
159 km

V noci nám byla chvílemi zima, ale hlavně na nás nemohlo pršet. Ráno jsem vyrazil jako první navštívit hypermarket. Připadalo mi to skoro stejné jako naše TESCO. Nakoupil jsem něco k snídani. Martinové zatím vstali, společně jsme se najedli. Potom šli nakupovat Martinové, já jsem zatím poklidil nocležiště a připravil si brašny na Pincka. Každý si přinesl láhev vína. Na trasu jsme vyjeli poměrně dlouho, ale nikomu to nevadilo. První déšť na sebe nenechat dlouho čekat, schovali jsme se před ním v autobusové zastávce. Následovalo ještě několik dalších dešťů – naštěstí byla vždy po ruce nějaká zastávka. Opět jsme přijeli k moři. Prohlédli jsme s Omaha Beach, kde zrovna probíhala nějaké připomenutí události. Vždy zahráli státní hymnu a vyvěsili příslušnou státní vlajku. Na pláži jsme nabrali slanou vodu, jako suvenýr a našli jsme si několik mušlí. Následně jsme se alespoň pod pláštěnkami schovali před deštěm. Před dalším deštěm jsme se schovali v autobusové zastávce. Naštěstí byl blízko obchod, koupili jsme si něco k jídlu a uvařili polévku. Já jsem se drobek proběhl, aby mi nebyla taková zima. Přestalo pršet. Asi ve druhé zatáčce došel Martinovi V. benzín. Měli jsme sebou trochu benzínu v lahvi. Stačilo to na dojetí k nejbližší benzínce. Následně jsme rychle jeli do Pointe du Hots. Zde jsme si prohlédli bunkry (některé poničené válkou). U předposledního vojenského objektu jsme si všimli rychle se blížící bouřky. Honem jsem šli odemknout stroje a vydali jsme se dále na trasu. Jeli jsme tak rychle, že se nám povedlo dojet bouřkový mrak před námi. Počkali jsme opět v zastávce na autobus. Po dešti jsem vyjeli dál. Nocleh jsme našli ve staré nedostavěné dílně. Nefoukalo a nepršelo na nás – bylo nám fajn.

9.den
Ne 17.7.2011
Caen - Versailles

Ráno jsme chtěli vyjet brzo, ale nepodařilo se nám. Z místa, kde jsme spali, jsme odjeli před 9. hodinou. První neplánovanou zastávku jsme museli udělat potom, co Martinovi V. v Pinckovi opět došel benzín. Věnoval jsem mu svůj, aby dojel alespoň k benzínce vzdálené asi 5 kilometrů. Při této příležitosti jsme rovnou nakoupili jídlo v sousedním obchodě (Careufour Express – snad jediný obchod, který měl v neděli dopoledne otevřeno). Něco jsme rovnou snědli a jeli jsme dál. Několikrát během dne musel Martin V. nastavovat odtrh a jednou i předstih. Mezitím jsme se několikrát schovali před deštěm v autobusové zastávce. Potom se mi zasekl plovákový ventil a všude mi tekl benzín, ale i to jsme opravili. Ještě několikrát jsem si musel nastavit hladinu v plovákové komoře. Při jedné takové zastávce Martin S. na Mustangovi zjistil, že mu chybí šroub, který drží z jedné strany nádrž. Každý šel na svém stroji něco ladit. Já jsem si utáhnul spojku a brzdy. Nedlouho potom se mi přicpala rezerva, ale oprava profouknutím a natankování plné nádrže problém vyřešili. Následně jsme přijeli do Versailles. Prohlédli jsme si část zahrad. Všechny jsou nádherné. Je tu také ohromné množství soch, jezírek a fontán. Pincky nám zatím nikdo neukradl, ani s batohy nic nebylo. Ještě jsme se vyfotili a jeli jsme dál – hledat vhodné místo k přespání. Našli jsme ho v nedaleké vesnici pod mostem v nepoužívaném tunelu. Jedinou nevýhodou bylo, že v něm foukal snad ještě studenější vítr, než mimo něj. Večer jsme se ještě pokusili najít otevřenou restauraci nebo hospodu. Při hledání prasklo Martinu S. na Mustangovi spojkové lanko. Dále Martinovi V. na Pinckovi dvakrát spadl řetěz, tak ho radši utáhnul. Nic blízkého jsme nenašli. Večer jsme strávili trháním ostružin, jablek a kukuřic. Vše jsme snědli při pozorování od města oranžové oblohy na které se objevovaly záblesky světla z Eiffelovy věže.

10.den
Po 18.7.2011
Versailles – Paris

Ráno mě probudila zima. Vstal jsem už v půl 7. Trochu jsem se zahřál během a šel jsem vyčistit výfuk. Potom vstali ostatní, uvařili jsme ranní polévku a následně jsme odjeli do Paříže na snídani. Cestou se mi utrhlo lanko k zadní brzdě. Částečně jsem zastavil o Martina V. a omylem jsem mu roztrhl batoh. Vše jsme opravili. Batoh dráty, lanko jsme zakončili elektrikářskou čokoládou. Následně jsme se ubytovali v hotelu a vyšli jsme si prohlédnou město. Zvolili jsem pohodlnou a cenově přijatelnou přepravu – metro. Každý jsme si koupili blok jízdenek. Když jsme vystoupili z metra, tak jsme jako první uviděli známý kabaret Moulin Rouge. Potom jsme pokračovali do kopce, podívat se na Baziliku Sacré Coeur. Prohlédli jsme si ji i vevnitř. Z vrcholu byl nádherný rozhled na Paříž. Dokonce nám tady i nějaký mladík hrál na kytaru a zpíval. Při cestě dolů jsme získali první zkušenosti s místními žebráky a vydělávajícími černochy. Dále jsme si přejeli metrem k Église de la Madeleine (Chrám Matky Boží) a k Academie Nationale de Musique (Opera). Následně jsme popojeli do Louvre. Zvenku prohlédli jsme si Musée du Louvre (palác Napoleonem přebudovaný na muzeum) i Pyramide du Louvres. Šli jsme přes park k Arc de Triomphe du Carrousel. Kousek za obloukem jsme potkali „holubího muže“. Došli jsme až k Obelisque de Luxor na náměstí Concorde (Egyptský monument). Pokračovali jsme k Grand Palais (výstaviště) po Pont Alexandre III (Most Alexandra III.) až k Hotel des Invalides (Invalidovna). Poté jsme přišli parkem až rovnou pod Tour Eiffel. U věže jsme se několikrát vyfotili a z blízka jsme si ji důkladně prohlédli. Následně jsme popojeli metrem k Notre-Dame a postupně jsme si všichni stoupli na nultý bod, jako všichni typičtí turisti. Katedrálu jsme obešli celou dokola. Při zpáteční cestě na metro jsme si prohlédli Palais de Justice (Justiční palác). Předposlední a asi nejdelší zastavení bylo u Mont Parnase. Na mrakodrapu, kde byl nádherný výhled na Paříž, jsme konečně potkali první čechy, ale paní zrovna nebyla nějak příjemná, takže jsme asi nezačali diskutovat o cestování. Zde jsme počkali až do tmy a užili jsme si osvícené Paříže. Poslední zastávka byla u noční Eiffelovy věže. Pak jsme jeli už jenom do hotelu a i když jsme přišli nakonec o čtvrt hodinku déle, pán z ochranky nám bez problémů otevřel.

11.den
Út 19.7.2011
Paris (Hotel F1) – Fontenay-Trésigny
95 km

Ráno jsme se probudili do deště. Ani se nám nechtělo projet zbylé dva lístky na metro. Vstali jsme o půl deváté. Rovnou jsme sešli dolů na snídani. Jedli jsme dlouho a snědli jsme toho opravdu moc. Následně jsme uklidili pokoj, sbalili věci a vyrazili jsme i za silného deště. Jelo se nám hrozně. Zvlášť mě – neměl jsem zadní brzdu, tak pro mě byla mokrá kostkovaná cesta skoro až nebezpečná. Před Eiffelovou věží jsme vyfotili naše stroje ,,rychle‘‘ jsme pokračovali, už směrem domů. Cesta ubíhala extrémně pomalu. Vše jsme promočili a stále foukal ledový vítr. Martin V. měl stále problém s odtrhem na kladívkách. Při jedné opravovací zastávce v Paříži se k nám hlásil jeden cyklista z Českých Budějovic, Taky ho už nebavilo počasí, ale oproti nám měl výhodu. Říkal, že mu do autobusu vezmou i kolo a vystoupí si až v Praze. Musím říct, že byl mnohem příjemnější a komunikativnější než paní na mrakodrapu. Po chvíli se Martinu V. konečně povedlo Pincka rozjet. Vyjeli jsme z Paříže, ale stále nám pršelo. Já a Martin S. jsme to pro změnu položili na kruháči. Oboum podklouzlo zadní kolo. Nic se nám nestalo, jenom se objevila závada, proč se mi uchlastával stroj. Upadly mi oba šroubky z karburátoru, které drží víčko plovákové komory. Při pádu jsem ztratil i hladinový plýšek. Jinak se nám nic nestalo. Po chvíli mě vytvořil Martin V. nový z vyhozené plechovky od piva. Nebylo to ono, ale Pincek jel. Nálada se zhoršovala. Po delším hledání jsme našli hotel, kde bychom mohli zůstat. Moc jsme toho nenajeli, ale nějak nám to bylo jedno, hlavně že jsme usušili sebe a částečně i věci. Ještě večer se našlo pár fanoušků z dělnické party, kteří obdivovali naše stroje. Před spaním jsem si vytvořil nový plovákový plýšek z 0,4 mm plechu, který sebou vozím na nastavení odtrhu. Dnešní den byl hodně krizový.

12.den
St 20.7.2011
Fontenay-Trésigny – Petersbach
394 km

Brzo ráno jsme se oblékli do toho, co jsme měli alespoň trochu suché. Já jsem na tom byl asi nejlíp. Před hotelem jsem šešteloval karburátor a vyrazili jsme na cestu. Martinův Pincek zlobil od samého rána. Stále střílel do karburátoru. Jeli jsme jak to šlo. Zrovna jsme chytli pěkné počasí. Po celý den se snažil Martin V. svoji závadu odstranit, ale moc se mu nedařilo. Kolem oběda se stroje rozjeli trochu rychleji a kilometry začaly ubíhat. Asi ve čtyři hodiny odpoledne Martin V. najednou zastavil. Po prohlídce stroje zjistil, že má v kole prasklých 15 drátů. Já jsem měl sebou pouze dva náhradní. K této opravě jsme použili snad všechny dráty, které jsme sebou měli. Tím jsme vytvořili originální výplet. Během dvouhodinové zastávky u nás zastavili Francouzští policisté. Ochotně nám nabídli pomoc. Naštěstí v servise, kam volali už měli zavřeno. Nemocné kolo jsme dali dopředu, kde na něj bude působen menší tlak. Během opravy se na kole ještě zvětšila osmička. Přední blatník musel pryč, aby neškrtal o kolo. Po delším zdržení jsme zase pokračovali. Jeli jsme dlouho do noci. Usídlili jsme se až okolo půlnoci v lese kousek od kruhového objezdu. V noci nám nepršelo a nepadala ani rosa, za což jsme byli rádi.

13.den
Čt 21.7.2011
Petersbach - Neustadt
361 km

Vstali jsme pozdě, okolo čtvrt na devět. Nejdelší čas zabralo Martinovo přehazování kol na Mustangovi. Bál se třech prasklých drátů, proto přendal poškozené kolo dopředu, kde je menší zátěž. V nejbližším městě jsme se stavili na snídani. Dneska jsme koupili čokoládové croissanty a pár vaflí. Při tomto zastavení jsme rovnou doplnili nádrže palivem. Vyjeli jsme na cestu. Martin V. měl od samého začátku problém s nastavením odrhu na kladívkách. Jeli jsme pomalu s častými zastávkami. Když našel první větší dnešní závadu – volné ložisko na klikové hřídeli, zjistil, že stejně nemůže přesně nastavit odtrh, protože vačka má velkou vůli. Stroj se po několika zastávkách náhodně rozjel. Vše vypadalo dobře, tak jsme chtěli profrčet Německo po dálnici. Ale na prvním odpočívadle Martinův Pincek opět vypověděl službu. Po půlhodinové opravě jsme se zase rozjeli dál (stržený závit na šroubu, který drží kladívka). Naši nucenou zastávku sledovali z protisměru Němečtí policisté, tak si myslím, že na nás dali tip kolegům v protisměru. Ti si zkontrolovali naše stroje a doporučili nám opustit dálnici – vše si ohlídali. V Německu jsem začali potkávat více českých kamionů, řidiči nás ochotně zdravili. Martinův Pincek nás přesto zlobil celý zbytek dne. Okolo jedenácté večer jsme si udělali pauzu na prázdném parkovišti před supermarketem. Uvařili jsme naše poslední dvě polévky. Nikomu se už v noci nechtělo dál, tak jsme se pouze přesunuli na louku kousek za město.

14.den
Pá 22.7.2011
Neustadt – Jičín - Vojice
490 km

Noc jsme měli klidnou, padala pouze rosa (žádný déšť) a slimáci nekousali, pouze se snažili všude vlézt. Nejkurióznější byl ranní pohled na Martina S., měl mimo bot a spacáku i drobek poslintanou hlavu. Rychle po probuzení jsme sbalili věci a odjeli. Věděli jsme, že nás čeká dlouhá cesta. Vyjeli jsme bez poruchy. V prvním městečku jsme si zastavili na snídani – croissant a chleba z místní malopekárny. Konečně jsme měli zase normální chléb jako u nás. Žádné francouzské bagety a „chleby“ (veky ve tvaru toastu). V Německu se nám jelo dobře a chvíli po poledni jsme překonali hranice s ČR. Zde jsme se napojili na dálnici, po které jsme jeli přes Sokolov až do Karlových Varů. Při cestě do Rakovníka začal Martinův Pincek stávkovat. Problém jsme řešili několik hodin krátkým popojížděním a opravami. Před Slaným nám ostatním došla trpělivost a prohlédli jsme snad vše. Našli jsme povolenou klec zapalování – motor přestal vynechávat. Vše se zlepšilo, ale stále jsme nejeli na plný výkon. Už se pomalu blížil večer. Do Mělníka jsme přijeli v 8 hodin večer. Dělali jsme časté zastávky na chlazení Martinova Pincka – stále jsme na něj čekali. Asi 20 km před Mladou Boleslaví zkusil Martin opět nastavit odtrh, motor se najednou rozjel naplno. Do Jičína – společného cíle jsme dojeli po 10. hodině. Bylo to skoro k neuvěření – konečně „doma“. Příjezd jsme zapili colou, rozebrali jsme si věci a ještě jsme jeli k poslednímu společnému cíli. Vhodit pohled s pozdravem do školní schránky určený našemu bývalému třídnímu učiteli. Odtud jsme se rozjeli každý na jinou stranu. Při cestě po Jičíně se mi ještě ucpala tryska, ale už se mi nechtělo ji čistit. Posledních 15 kilometrů jsme jel na čtvrt plynu z kopce asi 30-ti kilometrovou rychlostí, ale už mi to vůbec nevadilo…

Nejvíce se mi nelíbila nepřízeň počasí – měli jsme asi dva slunečné dny a další dva dny, kdy nepršelo. Díky tomuto faktu jsme si cestu moc neužili.

Závady:

Petr Bílek

• ukroucený náhon k tachometru
• několikrát mi částečně upadly batohy
• několikrát ucpaný výfuk
• ztratil jsem pár matic a šrouby z motoru a okolí
• utržené lanko zadní brzdy
• uklepaný drát na světelné cívce
• zaseklý hladinový plovák, nastavení hladiny
• ucpaná tryska
• nastavení brzd a spojky
• napínání řetězu
• ztratil jsem plovákový plíšek

Martin Svatoň

• odbarvená samolepka s naší cestou
• utržený držák GPS
• utržené sluchátko
• špatné kladívko
• několikrát krátkodobě nefungovala GPS navigace
• ztráta několika matic a šroubů
• utržené lanko přední brzdy
• oprava kabelu k nabíječce GPS
• hladina benzínu v plovákové komoře
• napínání řetězu
• utržené spojkové lanko
• ulomená ručička tachometru
• prohození kol

Martin Vít

• utržené batohy
• povolené hlava motoru
• špatná hladina karburátoru
• ztráta několika matic a šroubů
• utržené lanko přední brzdy
• mnohonásobné nastavování předstihu a hlavně odtrhu
• výměna palivového filtru
• vypadlá jehla v šoupátku
• několikrát spadlý řetěz + následné napnutí
• třikrát mu došel benzín
• nastavení spojky
• střílení motoru do výfuku a karburátoru
• prasklých 15 drátů v kole
• volné ložisko na klikové hřídeli – nelze přesně nastavit odtrh
• stržený závit u šroubu na u kladívek
• čištění karburátoru, trysky, výfuku